Informativní obrázek, název alba, osoby a obsazení, údaje o vydavateli, nahrávce a autorech

Jak Hurvínek potkal Mozarta

Spejbl a Hurvínek - Martin Klásek
Mánička a paní Kateřina - Helena Štáchová
Mozart - Fili Blažek
Císař Josef II. - Tomáš Racek
František - Vojtěch Kotek
Bondini, ředitel Nosticova divadla - Petr Pelzer
Tereza Saporitiová - Jana Janěková
Josefína Dušková - Nela Boudová


Údaje platné pro audio CD:
Vydavatel: SUPRAPHON
Číslo nahrávky: Stereo SU 5392-2
Vydáno: 6.5.2002

Údaje platné pro magnetofonovou kazetu:
Vydavatel: SUPRAPHON
Číslo nahrávky: Stereo SU 5392-4
Vydáno: 6.5.2002

Text: Helena štáchová a Pavel Cmíral
Hudba: W. A. Mozart a Jan Vondráček
Natočeno: 16. a 17. 3. 2002 ve studiu Českého rozhlasu v Praze-Karlíně
Na syntezátor hraje: Jan Vondráček
Klavírní improvizace: Vladimír Roubal
Předehru k opeře w. A. Mozarta don Giovanni hraje: Pražský komorní orchestr, řídí Libor Pešek (1982)
Zvuková režie: Ladislav Reich, asistentka Jana Fišerová
Hudební režie: Jan Vondráček
Režie: Olga Walló
Mastering: Martin Kusák
Produkce: Vojtěch Marek
Producent: Jiří Tušl
Ilustrace: Olga Franzová (2002)
Design: Magda Lášková (2002)
Průvodní text: Pavel Cmíral (2002)
Redakce: Magda Lášková

 
Přehled stop
1.
  V lóži Stavovského divadla
2.
  Před divadlem v 21. století
3.
  Před divadlem v 18. století
4.
  Hurvínek a Mánička potkají Mozarta
5.
  U ředitele Bondiniho
6.
  Cestou k Bertramce
7.
  V krčmě
8.
  Na Bertramce
9.
  Mozart píše předehru
10.
  Zpět v divadelní lóži
     
Náhled obalu
Přední 1. strana přebalu CD
 
Přední 4. strana přebalu CD
 
     
Přední 2. a 3. strana přebalu CD
     
Zadní strana přebalu CD
   
   
     
Poznámky

Mladé dámy a mladí pánové!

dovolte nám, abychom vás spolu s Hurvínkem a Máničkou pozvali na další výlet do časů minulých -tentokrát přesně do roku 1787. Dokonce vás mů-Země pozvat do jednoho dne s datem 28. října toho roku, protože příběh, který naši hrdinové v Praze prožili, se celý odehrál právě v tomto jediném dni. Je to příběh o velmi slavném skladateli Wolfgangu Amadeu Mozartovi, o císaři Josefu II. a taky o řediteli Nosticova (nyní Stavovského) divadla panu Bondinim a o dvou operních pěvkyních, o Josefíně Duškové a poněkud sebevědomé Tereze Saporitiové. Co Hurvínka s Máničkou v josefínské Praze potkalo, to vám teď neprozradíme - ale povíme vám něco o postavách příběhu, které tehdy opravdu žily. Žily a nosily napudrované paruky a krinolíny.
Začneme -jak jinak - císařem Josefem II. Kdo z vás má doma kazetu nebo cédéčko s názvem Jak Hurvínek vyvdal Marii Terezii, ten už se seznámil s Josefovou maminkou i jeho tatínkem. Byla to právě císařovna Marie Terezie, které jsme s Hurvínkem říkali Rézi - a Štěpán, který se stal císařem a nosil vznešené jméno František I. Štěpán Lotrinský. Císařský dvůr měli ve Vídni, ale vládli i u nás v Čechách. A to proto, že Čechy patřily k habsburské říši a Mafie Terezie pocházela z vládnoucího rodu Habsburků (stejně jako císař Rudolf U., s nímž jsme se setkali v příběhu Císařův Hurvínek a Hurvínkův císař).
Hlavní postavou našeho vyprávění je ale Wolfgang Amadeus Mozart. Byl zázračným dítětem a už od čtyř let hrál na klavír. Jezdil s tatínkem po Evropě, koncertoval - a v šesti letech hrál dokonce císařovně. Které? No samozřejmě naší Marii Terezii. Když vyrostl, hlavu mu zdobil cůpek s černou stužkou - a ta hlava byla plná muziky. Snad ji ani nestačil všechnu zapsat do not. Skládal opery i symfonie, ale i legrační písničky pro kamarády a muziku k tancování. S císařem Josefem U. se znal, císař chodil ve Vídni na premiéry Mozartových oper. O Josefu II. se učíme v dějepise, ale někomu se jeho jméno časem z hlavy vypaří. To Mozart je tisíckrát slavnější. Všude ve světě zní jeho krásná hudba a jestli chodíte do hudebky, určitě jste už aspoň malou skladbičku tohoto velikého Mistra hráli. Jeho Turecký pochod umí snad každý klavírista.
Naši Prahu Mozart, rodák z rakouského Salcburku, miloval a říkával „Moji i Pražané mi rozumějí!". Místa, kde v Praze pobýval, si můžete prohlédnout i dnes. Kousek od Václavského náměstí stojí Stavovské divadlo, tehdy Nosticovo, a když se postavíte zády k němu a dohlédnete až na konec Rytířské ulice, uvidíte dům, v němž Mozart bydlel a kam za ním Hurvínek s Máničkou běželi. Na Smíchově zase najdete vilu Bertramku, která patřila Josefíně Duškové, slavné pěvkyni a Mozartově nejlepší přítelkyni. V Bertramce je Mozartovo muzeum a když se tam vypravíte, ukážou vám i klavír (spinet), na kterém Mozart hrával. A zbývají nám ředitel Bondini a Tereza Saporitiová. Oba byli Italové a protože Italové mají na operu talent, už tehdy hráli a zpívali ve všech evropských divadlech. Tak - a teď už můžeme otevřít dveře lóže Stavovského divadla, kde má za chvíli z,ačít představení Mozartovy opery Don Giovanni (říkáme jí také Don Juan). 29. října 1787 měla v Praze světovou premiéru, bývá nazývána „operou oper" -a paní Kateřina se rozhodla, že Mánička, Hurvínek i pan Spejbl musí ten skvost vidět. Takže v lóži potkáme všechny čtyři, ale vy, kteří znáte naše (a Hurvínkovy) příběhy z české historie, víte, že Hurvínek s Máničkou v lóži dlouho nevydrží. Stačí přece zapískat písničku a dějí se věci nevídané. Tak šije s nimi hezky užijte! Začíná příběh., který se napůl stal a napůl nestal - ale tak už to u příběhů bývá.

Pavel Cmíral

 
Poslední aktualizace: 7.6.2004
[ nahoru ]