Informativní obrázek, název alba, osoby a obsazení, údaje o vydavateli, nahrávce a autorech

Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy (1)

Spejbl a Hurvínek - Josef Skupa

Údaje platné pro audio CD:
Vydavatel: SUPRAPHON (BONTON Music, a. s.)
Číslo nahrávky: Stereo 71 0636-2
Vydáno: 1997 (kompilace)

Údaje platné pro magnetofonovou kazetu:
Vydavatel: SUPRAPHON (BONTON Music, a. s.)
Číslo nahrávky: Stereo 71 0636-4
Vydáno: 1997 (kompilace)

Nahráno: v Pražských studiích Supraphonu v letech 1953-56
Autor: Josef Skupa (3,5,) J. Skupa a Ladislav Khás (8), Josef Barchánek, 2, 4, 6, 7, 9, 10, 11)
Masteririg: Martin Kusák a Studio Stanislava Sýkory
Redakce: Naďa Dvorská
Doprovodný text: Nina Malíková (1997)
Fotografie: Archiv časopisu Loutkář (1997)
Výtvarné řešení: Stanislav Dvorský (1997)
 
Přehled stop
1.
  Hurvínek v ZOO   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
2.
  Hurvínek píše úkol   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
Vyšlo také na zvukové pohlednici Hurvínek píše úkol
3.
  Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
Dříve yšlo i na zvukové pohlednici Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou
Později vyšlo na SP Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou / Užovky
4.
  Spejbl a doba kamenná   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
5.
  Hurvínek gratulantem    
6.
  Spejbův zeměpis   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
a LP Skupův Spejbl a Hurvínek
7.
  Spejbl znalec hudby   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
a LP Skupův Spejbl a Hurvínek
8.
  Užovky   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
a LP Skupův Spejbl a Hurvínek
Dříve vyšlo na SP Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou / Užovky
9.
  Zdravověda u Spejblů   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
10.
  Spejblova kuchařská kniha   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
11.
  Pes obecný   Dříve vyšlo na LP Spejbl a Hurvínek
a LP Skupův Spejbl a Hurvínek
         
Náhled obalu
Přední 1. strana přebalu CD
 
Přední 4. strana přebalu CD
 
     
Přední 2. a 3. strana přebalu CD
     
Zadní strana přebalu CD
   
   
     
Přední strana přebalu MC
Zadní strana přebalu MC
     
Názory posluchačů

"Klasický Spejbl a Hurvínek" je výběrem Skupových scének z let 1953-56 nahraných v pražském Supraphonu, které oprášilo v roce 1997 hudební vydavatelství Bonton music.

Tuto kompilaci otevírá scénka "Hurvínek v Zoo", kdy Spejbl vezme Hurvínka do zoologické zahrady a tam mu pojmenovává zvířata zkomolenými názvy. Na to zde sází veškerý humor. Říkám bohužel, protože více jak šest minut se v tomto proudu komolenin zdá přeci jen dlouhých. Pro ilustraci uvedu pár příkladů - kolibříka Spejbl překřtí na čulibrka, či o klokanu tvrdí, že místo kapsy má "rukscok".

V následujícím "Hurvínek píše úkol" se objevuje opět již klasická zápletka. Hurvínek se trápí s domácí úlohou a Spejbl ho poučuje. Ovšem na úsudkový příklad v matematice je Spejbl krátký. Jeho obvyklé "okecávání" problematiky na matematiku neplatí.

Po tomto poněkud fádním rozjezdu přichází první perla - "Hurvínek za chvíli pouhou rozebere větu dlouhou". Z poměrně nenápadného Spejblova hořekování nad Hurvínkovým vysvědčením, vznikne neskutečně vtipný dialog, který spolehlivě potrápí posluchačovu bránici. Ač v předchozím úkolu z matematiky Skupa nevyužil zdaleka veškerou nabízející se komiku, v tomto případě vytěžil mistrně vše, co poskytuje v češtině obecně žactvem neoblíbený větný rozbor.

Malá lekce z minulosti "Spejbl a doba kamenná" se opět stylově vrací k prvním dvěma nahrávkám. Spejblova verze výkladu dějin je taková, že místo papíru se tehdy používal kámen. Školákům se může zdát legrační, jak je Spejbl neznalý věci, ale dospělého může zaujmout leda na první poslech, přičemž při dalším už se asi moc smát nebude.

V "Hurvínek gratulantem" se Hurvínek vrací z gratulační návštěvy tetičky. S obvyklou naivitou líčí Spejblovi, jakou z něj měla tetinka "radost", neboť Hurvínek popletl, co mohl. Obligátních šest minut je na tuto scénku zbytečný časový luxus.

Ve "Spejblově zeměpisu" se Hurvínek pro změnu přiučuje zeměpisu. Ovšem učitel nemá nejlepšího. Ve Spejblově podání je i geologie geolozogie. Spejbl své pedagogické snažení dotahuje po vzoru Komenského a tak obrazně přetváří byt na zeměkouli. Díky čemuž má Hurvínek výklad lépe pochopit. Tento pak končí okamžikem, kdy Hurvínek nechtěně rozbije láhev s okurkami a lák zaplaví podlahu spíže.

I poslední scénka strany A "Spejbl znalec hudby" zůstala věrná svému školometskému poslání. Spejbl se pasuje na hudebního znalce a virtuosa. Postupně ale odhaluje, že u varhan šlapal pouze měchy, klavír označí jako kravír, xylolyt je podle něj xylofón a pikolu považuje za číšníka. Ačkoliv tento příběh se podobá svým rázem všem ostatním poučným, op nichž jsem hovořila, přesto je výrazně převyšuje. Pořád v něm totiž nacházíte nová humorná místa.

Stranu B zahajují legendární "Užovky". Když jsem je poprvé slyšela ještě na malé desce, naprosto mě uchvátily. V nich totiž Skupa využil oné půvabné dvojsmyslnosti českého jazyka. Takže jíst " U Žofky" díky výslovnosti pro Spejbla znamenalo jíst užovky. Pravda je, že mě zarazilo, když Spejbl říká Hurvínkovi, že byla radost ho pozorovat dlabat i tu šlichtu v koncentráku, protože dnešní dítě to nepochopí a celkově ani nespatřuji takový výrok obecně vhodný do dětské nahrávky. Přesto "Užovky", ač se časem oposlouchají, jistě patří k tomu nejlepšímu, co Skupa vytvořil. Směle bych je zařadila ke zlaté Skupově klasice.

"Zdravověda u Spejblů" je opět typická scénka, kdy Spejbl zkouší Hurvínka ze zdravovědy, tedy biologie člověka. Veškerá vtipnost tkví v Hurvínkových odpovědí a nakonec i sám Spejbl místy přihazuje moudrosti jako - zažívací traktor, autonomie a jiné. V závěru Spejbl lidský organismus přirovnává k mechanismu automobilu, čehož Hurvínek využívá k výmluvám, proč si udělal žraloka na botě a roztrhal nové kalhoty.

"Spejblova kuchařská kniha" otevírá temné stránky kuchyňského umu tetičky, nad kterým hořekuje Hurvínek. Spejbl mu poté vysvětluje záludnosti cizokrajných jídel. Objevují se zde již zlidovělé vtipy typu - knedlík na hraní místo tenisáku. Spejbl podléhá Hurvínkovu spílání a rozhodne se uvařit něco sám. Jenomže kuchařka má přeházené listy a tím také scénka končí, aniž by nabídla něco víc, než průměr.

Obdobně tomu je i u závěrečného příběhu "Pes obecný" dosti kopírujícím předchozí scénář, avšak tady Spejbl Hurvínka zkouší ze znalostí o psech. A toto je také poslední nahrávka.

Jak už to u těchto výběrů bývá, objevíme zde skvosty jako Užovky a onen rozbor věty, postavené na hříčce se slovy, kterou si velmi snadno uvědomíme bohatost a krásu českého jazyka. Navíc průpovídky z těchto scének v podstatě zlidověly, což je pro každého autora odměna největší, tím se stává nesmrtelným. Ale samozřejmě nelze produkovat pouze skvosty. C jejich stínu se krčí příběhy méně úchvatné a úspěšné, přesto i ty mají své místo a posluchače si jistě najdou, zvlášť, když se jedná o unikátní nahrávky z let padesátých, pod nimiž je podepsána výjimečná osobnost Josefa Skupy.

Martina Bittnerová
 
Poznámky

Dnešní nejmladší generaci je možná jméno Josefa Skupy (1892-1957), tohoto všestranného divadelníka (původním povoláním středoškolského profesora výtvarné výchovy), jehož loutkařská tvorba je spjata především s obdobím mezi dvěma světovými válkami, téměř neznámé. A přece to byl právě on, kdo byl spolutvůrcem a iniciátorem dvou komických postaviček - otce Spejbla a jeho syna Hurvínka, které za více než tři Čtvrtě století zdomácněly a dá se říci zlidověly nejen u nás, ale vlastně po celém světě. První stopy komediálního talentu Josefa Skupy, který se později zúročil v Divadle feriálních osad v Plzni i ve Skupově vlastním Plzeňském loutkovém divadle a posléze v pražském Divadle Spejbla a Hurvínka, můžeme najít v jeho působení v pražských kabaretech před první světovou válkou. Zde si Skupa poprvé ověřoval reakce publika, zde se tříbil jeho smysl pro humor a přesně cílenou pointu, zde si pohrával s možnostmi svého zajímavě zabarveného hlasu.
Ze dvou postaviček, které přinesly Josefu Skupovi skutečně světovou proslulost a slávu spatřil první světlo světa Spejbl, který jako loutka vznikl v plzeňské řezbářské dílně Karla Noska. Poprvé se tahle zvláštní postava, oděná do noblesního měšťanského fraku a obutá do kontrastních venkovských dřeváků, setkala s publikem v r. 1920 v Plzni a její duchovní otec a interpret Josef Skupa ji hned od počátku obdařil hlubokým hlasem. Spejbl byl svým charakterem postava trochu zvláštní - popletená, nespokojená a neobratná - zkrátka úplný protipól zvídavého syna Hurvínka, který se objevil po Spejblově boku o šest let později (1926 v Plzni). S objevením se Hurvínka teprve dostala figura Spejbla svůj smysl - otec Spejbl měl konečně koho poučovat, koho vychovávat, ale také o koho se starat. Skupa z této dvojice vytěžil herecky (dodnes se můžeme bavit jeho schopností přecházet plynule z hlasu jedné postavy do druhé) i autorsky. Dnes už jsou typická Hurvínkova fistulka a jí kontrastující Spejblův bas dokonce tak neodmyslitelně spojeny s oběma postavami, zeje i při poslechu sebemenší části jejich dialogu okamžitě posluchač pozná. Spory obou loutkových protagonistů se odehrávají většinou v oblasti výchovy (Spejbl vychovává a poučuje a Hurvínek se zvídavě a zvědavě ptá), často je z jejich debaty i pěkně zašmodrchaný galimatyáš, založený na slovním vtipu, slovních hříčkách a komediální hravosti, které Skupa autor i interpret dovádí ad absurdum. Ale ať už je předmětem jejich dialogu cokoli, z tónu jejich rozhovoru je vždy cítit jemné láskyplné pouto, které starostlivého tatínka a jeho nezbedného synka pojí.


(přebal audio CD)

 
Poslední aktualizace: 7.6.2004
[ nahoru ]