Informativní obrázek, název alba, osoby a obsazení, údaje o vydavateli, nahrávce a autorech

Spejbl versus Dracula aneb přízrak z mansardy

Spejbl, Hurvínek a hrabě Drákula - Miloš Kirschner
Mánička, Kateřina a Poulet (zpěvačka z pařížského šantánu) - Helena Štáchová
Žeryk alias bes baskervilský - Miroslav Černý


Údaje platné pro gramofonovou desku:
Vydavatel: SUPRAPHON
Číslo nahrávky: 33 Stereo 1 18 1042 G
Nahráno: 12.-21.2.1974 v pražském studiu Lucerna
Vydáno: 1975

Napsala: Helena Philipová
Hudba: Milan Štědrý
Aranžmá: Václav Zahradník
Zpívá: Sbor Lubomíra Pánka
Hraje: Václav Zahradník se svým orchestrem
Realizace snímku: Jiří Šrámek
Zvuková režie, střih a mixáž: Jiří Bartoš (slovo), Jiří Brabec a František Řebíček (hudba)
Technická spolupráce: ing. Adolf Řípa (slovo, Karel Hodr a Milan Svoboda (hudba)
Cover: Radko Haken (1975)
Photography: František Rameš (1975)

 
Náhled obalu
Přední strana přebalu LP
 
Zadní strana přebalu LP
 
     
Víte, že ...
  • Jde o titul z divadelního repertoáru Divadla S+H, horrorový muzikál z prostředí Paříže, premiéra proběhla 15.3.1974, režie: Helena Philippová, výprava: Zdeněk Juřena, hudba: Ivan Štědrý
 
Názory posluchačů

Tahle nahrávka má jistý speciální význam nejen pro mě, ale je to vůbec ojedinělý zjev na Hurvínkovské scéně. A je škoda, že je ojedinělý. Proč ? Protože z "regulérních" řadových dílů je to jediná nahrávka, (explicitně) označená jako "pro dospělé", alespoň z Kirschnerovy éry (myslím, že nahrávek od Skupy by takto mohlo být označeno víc, ačkoliv explicitně tak nebylo učiněno nejspíš u žádné). Pro mě je tato nahrávka významná ještě tím, že ji znám a mám až od loňských vánoc a je to tedy po nějakých těch 9ti letech opět "nová" nahrávka do Hurvínkovské sbírky.
Žánrově je tento díl označen jako "hororový muzikál". Hned je nutno poznamenat, že z těchto dvou přízvisek nahrávka splňuje pouze to druhé - muzikál je to se vším všudy, ale jinak myslím že i takový Hurvínek a lupiči obsahoval napínavější scény. Naštěstí to kvalitě nahrávky vůbec neubírá. Děj (pojednává o tom jak Spejbl zhroucený z vysokého účtu za elektřinu se dává do psaní muzikálu, aby ten účet mohl zaplatit) je trochu surrealisticky stavěný, což je způsobeno především plynulým prolínáním reality a děje muzikálu, navíc ještě prolínaný písničkami a specifickým humorem. Z tohoto důvodu nahrávka možná někomu nemusí sedět, mi však sedí náramně. Označení "pro dospělé" je zcela na místě, myslím že děcka by nejen mnoho scén nepochopily (upřímně řečeno u jedné dvou si ani já nejsem jistý, jestli jsem to pochopil správně :), ale i kvůli takovým výrazům jako kastrace nebo megéra je to tak označeno správně.
Speciální kapitolou tohoto dílu jsou písničky. Dosud jsem měl za nejlepší písničky kousky z již zmiňovaného Hurvínka a Lupiči, ale nyní jasně uznávám že Dracula je v tomhle nepřekonatelný. Je jich zde tuším devět a zazpívají si všichni hrdinové děje. A líbí se mi náramně, už proto, že jsou aranžované v tom hávu dvacátých třicátých let, což mi velmi vyhovuje.
Je velká škoda, že se jedná o jedinou nahrávku pro dospělé co dosud vyšla, ale oni jsou holt Spejbl a urvínek označování jako "pro děti" a tedy i kdyby např. nějaká současná hra byla vydána, je fakt, že komerční úspěch by nejspíš neměla žádný. I tak to nic nemění na tom, že je to škoda.
Prostě - pokud vám písničkové díly vyloženě nevadí, tak si tuto nahrávku utíkejte koupit v reedici, kde jsou přidané ještě další dva hudebně zaměřené díly, které ještě samozřejmě "zrecenzuju"
oblíbená situace:
Dracula: mohl bych se podívat na ostatky ?
Hurvínek: hlídejte si raději svoji kostru !
Dracula: Starejte se o sebe, školáku !
Hurvínek: Kdo je u vás školák, naftalíne !? Cch, školáku, to řeknete mě ?! Kterému pan učitel říká "vyvrheli" ?! Já mám ve škole 300 neomluvených hodin, mě nebude nikdo urážet, JASNÝ ??!!
Spejbl: JASNÝ !!

maftik
 
Poznámky

Hra Heleny Philippové SPEJBL VERSUS DRACULA aneb PŘÍZRAK Z MANSARDY, převzatá na desku ve zkrácené verzi z repertoáru Divadla Spejbla a Hurvínka, je horor a muzikál. Přesněji: laskavá parodie hororu a muzikálu. A navíc je to satira, s ironickým potěšením postihující všechny, kteří se jako Spejbl vrhají na "šikmou plochu umění", aby podle svých naivních představ na účet nebohých diváků snadno vydělávali.
Proč právě horor? Podle mínění autorky pochrupává řádný upír ve své rakvi a vstává o půlnoci, aby diváka či čtenáře pobavil. Ve shodě s nespornou autoritou tohoto žánru, p. Alfredem Hitchcockem, je autorka toho názoru, že romantické příběhy, které se nikdy nestaly a nestanou (a které mají v literatuře i v divadle úctyhodnou tradici) příjemně kontrastují se skutečným životem, ve kterém se mohou odehrávat hrůzy jiné, v podstatě o nic příjemnější. Nejde tedy v podstatě o nic a o nic méně než o trošku dráždivého strachu pro zábavu, tak jako kdysi zastará při dráni peří; bavit se vyprávěním hrůzostrašných historek opravdu není nic nového.
Horor, který je stejně jako detektivka v podstatě pohádkou pro dospělé, má opravdu důstojnou minulost. Příběh vražednice Médei přetrumfne i vyvraždění rodiny Greenových a moderní vězení je hotovou selankou proti krutým mukám Tantala, jenž mocným olympským bohům na zkoušku jejich vševědoucnosti při hostině drze podstrčil kotlety z těla vlastního syna. Ani Láokoón a jeho synové jistě nepovažovali za příliš velkou taškařici, když je z nezbadatelného božího úradku rdousili hadi,
To vše - a mnohé jiné - se v rozechvěné fantazii středověkých autorů a pod patronátem ohyzdných Gorgón odehrávalo dávno před naším letopočtem. Moderní horor není tedy pochybným duchovním děckem psychopatů, ale vážným, někdy dokonce hluboce moralistním Žánrem s tisíciletou tradicí.
Hrůzostrašné příběhy si vymýšleli nejen tragičtí básníci a tíživým osudem deprimovaní rozervanci, ale i pokojné a důstojné dámy a dívky mezi idylickým háčkováním a vyšíváním ozdobných polštářů; za všechny jmenujme aspoň příkladnou hospodyňku Anně Radcliffovou a půvabnou Mary Shelleyovou, která si psaním děsivého příběhu o stvůře vytvořené mladým vědcem Frankensteinem zpestřovala neklidné líbánky se svým chotěm - básníkem. Ne všichni autoři hororů byli tak tragickými hrdiny jako Edgar Allan Poe, příklad žoviálního vtipálka Alfreda Hitchcocka nebo našeho Erbena, který ve svých Svatebních košilích vytvořil ryzí horor vynikajících literárních kvalit, zajisté postačí. Mnozí upíři si dokonce získali světovou proslulost; třeba zrovna Stokerův hrabě Dracula, který přes propast let vstoupil i do pokojné domácnosti pana Spejbla. Upíři, golemové a další přízraky už proste patří k tradicí, právě tak jako čerti, vodníci a ježibaby z dětských rozprávek.
Není tedy divu, že na své pouti životem a uměním se populární holohlaví hrdinové nemohli vyhnout ani této oblasti. Naopak, vstupují do ní zcela zákonitě, s úsměvem na líci a s písničkou na rtech. Neboť smích a hudba patří neodmyslitelně k tradici, kterou si za víc než padesát let své existence vytvořili: Spejbl kdysi začínal svou kariéru u prof. Skupy jako zpěvák pikantních šansonů a spolu s Hurvínkem se pěvecky a muzikantsky (s dudami, houslemi, xylofonem, klavírem) producírovali v dlouhé řadě revuí a frašek se zpěvy, které Divadlo Spejbla a Hurvínka za dobu svého trvání uvedlo.
Byli tedy se svým adoptivním otcem a principálem Milošem Kirschnerem nemálo potěšeni, že pro ně Helena Philippová se smyslem pro jejich svérázný, tradicí vytvořený slovník a jejich tradiční charaktery napsala vtipný příběh s duchaplným dialogem, neobyčejnými situacemi a rozmarnými songy, že jim umožnila setkání s pověstným, dnes už arci poněkud zvetšelým upírem a s přízrakem prokleté pařížské zpěvačky Poulet, v jejímž vyhublém těle hárá nebezečná vášeň. Za to, že mohou ústy Miloše Kirschnera a Heleny Štáchové uplatnit v dosud nebývalé míře své pěvecké schopnosti, vděčí ovšem neméně Ivanu Štědrému, jehož sladká, líbivá a melodicky bohatá hudba v aranžmá a nastudování Václava Zahradníka je umělecky autonomní parodií cukerínové muzikálové produkce ve stylu Broadwaye. A tím je dána i odpověď na otázku, proč právě muzikál; už od dob populárních loutkových kabaretů, revuí a frašek se zpěvy patří v Divadle Spejbla a Hurvínka zpěv a hudba k tradici.
Jedna z posledních premiér Divadla S & H pro dospělé (15. března 1974) byla tedy v nejlepším smyslu slova návratem k tradici a sondou ohledávající neznámé pevniny dramaturgické budoucnosti. Spejblovo fantasmagorické utkání s Draculou mělo úspěch u diváků i u kritiky. Není tedy dozajista náhodné, že se podstatný průřez touto svéráznou hudební komedií dostává i na gramofonovou desku.


Pavel Grym (přebal nahrávky)

 
Existuje drobná chybka v označení nahrávky:
Přední obal LP: Spejbl versus DRAKULA
Zadní obal LP: Spejbl versus DRACULA aneb Přízrak z mansardy
Domnívám se, že stejně jako v reklamě je za C správně ... :)
Vydáno znovu jako součást kompilace S+H 12 - Spejbl versus Dracula (hororový muzikál s dvěma přídavky)
 
Poslední aktualizace: 7.6.2004
[ nahoru ]