Hurvínek má posledního tatínka z Hoštic u Volyně

Málokdo ví, kolik dvě dřevěné loutky, které nás proslavily po celém světě, mají tatínků. Tím prvním, který jim dal hlas byl Josef Skupa. Spejbla pak přinesl Skupovi řezbář Karel Nosek a Hurvínka po šesti létech jeho synovec Gustav Nosek. Tím posledním je Ivan Moravec. Porodnicí pro dřevěné panáčky je malá sklepní dílnička a místem narození Hoštice u Volyně.

Jak jste se k výrobě loutek dostal?

Vyučil jsem se řezbářem v oboru umělecké zpracování dřeva. V divadle Spejbla a Hurvínka odcházel tehdejší mistr řezbář do důchodu a protože jsem byl právě po maturitě, byl jsem na konkurs přijatý na jeho místo. Zůstal jsem tam třicet tři let.

Jaké druhy loutek vyrábíte, kdo vám je obléká, jaké dřevo používáte a kolik času výroba loutky zabere?

Pracuji pro loutkové scény, po odchodu ze S+H například pro divadlo Minor. Dělám všechny druhy loutek, ale hlavně marionety. A moji dílnu opouštějí hotové výrobky, takže jsem úplně vším, krejčím, švadlenou, vlásenkářem. Dřevo na výrobu se používá lipové, aby bylo kvalitní, musí být dostatečně vyschlé, a to trvá čtyři až pět let. A loutka mi trvá podle pracnosti týden, deset dní.

Loutky Spejbla a Hurvínka nejsou v divadle jen v jediném provedení, mají spoustu obměn. Kolik jste jich vyrobil celkem?

Myslím, že tak dvacet párů.

Co všechno se na výrobu používá?

Tělo je, jak už jsem řekl, lipové, oči jsou bukové a na další úpravy nebo doplňky používám polystyrén, molitan, a další různé věci z umělé hmoty, které nakupuji převážně v domácích potřebách.

Pracujete zpaměti, nebo si děláte nějaký nákres?

Před každou výrobou si musím propočítat proporce a připravit nákres, podle kterého pak loutku vyrobím. Například velikost obličeje se musí přizpůsobit celkové velikosti loutky.

Jaké nástroje používáte?

Je to podle druhu loutky. Kocoura v botách, aby jeho povrch působil zdálky jako nepravidelná srst, jsem vyráběl řezbováním. Tělo loutky není hladké, ale je poseto jakoby malými prohlubněmi od dláta. Jinak používám pásovou pilu, soustruh, hoblovku a další.

Kolik máte třeba dlátek?

Asi šedesát. Musí to být kvalitní a ostré nástroje různé velikosti podle materiálu, se kterým se pracuje.

Kolik tak vyrobíte loutek za rok, jak se vaše práce slučuje s prací zastupitele tak populární vesnice?

Ty počty se pohybují tak kolem třiceti až čtyřiceti za rok. Skloubit se musí obojí, pořád je i v obci co tvořit, co vymýšlet. Všechno souvisí se vším.

zdroj: Listy Strakonicka (deníky Bohemia a Moravia) 5. 3. 2004 - autor: Slávka Petráková - přidáno: 13. 7. 2004

[ nahoru ]