*** LIDÉ ZA OPONOU - DENISA KIRSCHNEROVÁ ***
 

Denisa Kirschnerová

- dramaturgyně
- autorka divadelních a audio her a knih
- od 1.7.2017 ředitelka Divadla Spejbla a Hurvínka

V D S+H působí od roku 1996
Absolventka FFUK- obor kulturologie


Autorka a spoluautorka divadelních her:
Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora, Mlsný Hurvínek, Hurvínek už zase zlobí, Hurvínkova cesta do Tramtárie, Žeryk padá vzhůru, Hurvínkova Nebesíčka.

Autorka her vydaných jen na zvukových nosičích:
O praštěném Hurvínkovi, Hurvínkův dřeváček, Hurvínek a funící Billy, Hurvajz, vyžvejkni se!

Autorka knih: 
Nechci do jiný cimry, S Orlíkem Prahou – Malá Strana, Hurvínkovy narozeniny, komiks Šmankote!, Hurvínkova Nebesíčka, Hurvínkova cesta do Tramtárie, publikace o historii divadla S+H: Spejbl a Hurvínek … na nitkách osudu, Hurvínek má narozeniny.
Spolupráce s ČT: 
např. “S Hurvínkem za lékařem“, „Angličtina s Hurvínkem“

Výstavy: Ať žije Hurvínek, Hurvínek má narozeniny!

*****************************************************

V tomto vydání rubriky "Lidé za oponou" vám představíme někoho, kdo se vlastně díky Divadlu Spejbla a Hurvínka narodil, vyrůstal v něm, tvoří pro něj a nyní ho nejspíš i povede.

1) Díky vašim rodičům - Miloši Kirschnerovi a Heleně Štáchové - jste měla cestu k divadlu téměř předurčenou. Přesto by bylo zajímavé nám tuto cestu přiblížit.
Díky nedávnému odchodu maminky - která se tak po 21 letech opět setkala s tatínkem – vidím ještě o něco uceleněji, co všechno pro ně divadlo znamenalo. Co všechno znamenalo pro naší rodinu. Divadlo bylo něco jako podhoubí našeho společného života, ze kterého rostl a byl jím určován. V divadle se rodiče setkali, mě si přivezli z jednoho ze zájezdů, dětství jsme s bratrem mnohdy trávili po zákulisí, na zkouškách. O divadle se diskutovalo. Oba se do poslední chvíle o divadlo zajímali a záleželo jim na tom, aby do něj lidé chodili rádi a měli možnost vidět představení, která mají nadhled, vtip, moudrost, pochopení pro lidské slabosti v tom našem mnohdy nelehkém pozemském bytí. Táta cítil velkou zodpovědnost za Spejbla a Hurvínka, když jej profesor Skupa určil svým nástupcem. Za to aby se z nich nestali muzejní exponáty, aby jejich příběhy byly současné, aby divadlo šlo dál a se ctí. A nebyla to odpovědnost pouze subjektivní, ale i objektivní – bylo hlavně na něm, jak si Spejbl s Hurvínkem povedou dál. Maminka pak to samé cítila vůči tatínkovi a panu profesoru Skupovi. Na obou – jako na šéfech pak závisely osudy jejich divadelních kolegů. Díky tomuto závazku nedokázali vydechnout a házet věci za hlavu. Mnohdy se ocitli na pokraji sil, ale oba byli velmi zarputilí a nedali se zastavit ani překážkami, ani horšícím se zdravím, ale to samozřejmě nebylo jen onou povinností, ale hlavně velkou láskou k tomu co dělali a ta je hnala dál. A v té vášni pro divadlo jsme vyrůstali. Mě bavilo od dětství psát a bratra zase kreslit. Jednu dobu chtěl dokonce s loutkami hrát, nadchl ho i svět animovaného filmu. Poprvé jsem pro divadlo psala, když mi bylo 17-18. To jsem už nějakou dobu psala pro pobavení rodiny příběhy o nás a o našich příbuzných. Táta tehdy jen z legrace navrhl, ať teda napíšu i něco pro Hurvínka - a pak byl překvapen, když jsem napsala - hra měla premiéru v roce 1993.

2) Od 1.7.2017 zřejmě budete novou ředitelkou divadla. Myslíte, že Vám v práci určitým způsobem pomohou rodinné geny?
Za takové geny bych byla vděčná. Táta s mámou jsou pro mě hlavně velkou inspirací. To že bych pokračovala, by pro mě byla velká výzva. A navíc je v tom pro mě i takový osobní moment, že tak budu s mámou a tátou svým způsobem pořád ve spojení, i když už tu nejsou. Pochopitelně bych byla ráda, aby byli spokojeni všichni - kolegové, diváci a pochopitelně i zřizovatel. Mluvila jsem tu o zodpovědnosti kterou měl tatínek vůči profesoru Skupovi. Nechal proto v době, kdy docházelo ke zneužívání ochranných známek (počátkem 90.let) zaregistrovat ochrannou známku na naše hrdiny, aby mohl zamezit případným plagiátorským pokusům, což se ukázalo jako prozíravé. Tuto známku po něm zdědila maminka a v tuto chvíli je na nás s bratrem - převzít tuto zodpovědnost za ochranu našich dřevěných hrdinů. Stejně jako maminka ji dáváme za symbolickou 1 kč k užívání divadlu. Jsem také vděčná za podporu našeho zřizovatele. Přesto že hrajeme i pro dospělé, našimi hlavními diváky jsou děti a díky podpoře hl. m. Prahy můžeme ceny vstupenek udržovat na únosné úrovni.

3) Zasahovali zpočátku rodiče do Vaší práce? Nepokoušeli se Vám například při psaní Vaší první hry v roce 1993 udílet rady typu takhle to nepiš, tohle vynechej a podobně?
Samozřejmě a dodnes jsem ráda za zpětnou vazbu. Dokonce je přímo nutná. Díky tomu že jsme autorské divadlo, schází se nad každým novým textem náš tvůrčím tým – v tuto chvíli jej tvoří Miki, Martin Klásek, Ondra Lážnovský (a já) a text si opřipomínkujeme. Loutkové divadlo je disciplína výtvarná a velkou roli hraje i technologie představení která ovlivní i podobu textu. Osobně mám práci v týmu ráda, je to větší zábava a taky jasnější odezva, než když člověk sedí sám nad textem, ale i takové fáze jsou nutnou etapou vzniku představení.

4) V D S+H máte na starosti dramaturgii. Co vše tato pozice obsahuje?
Jednoduše řečeno dramaturgie našeho divadla je určena tím, že jsme autorské divadlo a píšeme příběhy pro pět postav. V roce 2010 uplynulo 80 let profesionální činnosti divadla a mne napadlo otevřít jakýsi Zlatý fond – a vrátit tak na scénu představení, která jsou dodnes legendární a umožnit tak divákovi ( a sobě) aby je mohl shlédnout.

5) Jak si podle Vás stojí divadlo po dramaturgické stránce za posledních pár let a s výhledem do budoucna?
Musím říct, že z inscenací z poslední doby mám dobrý pocit. V divadle jsme fajn parta lidí. Slyšíme na sebe a stejně tak mám radost z pokračující spolupráce s externisty – jakými jsou například Robin Král, držitel Magnesie Litery, nebo Jiří Škorpík – duchovní otec 4Tetu, či Jan Lstibůrek…. Je to inspirativní prostředí. Těší nás spolupracovat a máme chuť zkoušet nové věci. Myslím, že naše poslední premiéra – Spejbl a město hříchu – mluví sama za sebe. Takže se těším a držím nám palce, ať se nám daří realizovat naše záměry.

6) Jste autorkou celé řady příběhů Spejbla a Hurvínka, jak takové autorské dílo vlastně vzniká? Kolik času uběhne od prvotního nápadu do finální prezentace a je velký rozdíl psát divadelní hru, audio příběh pro CD, nebo knihu?
Většinou není nikdy dost času. Nemám třeba ráda, když jsou na divadelní text dva měsíce s tím, že vše musí jít do výroby. Taková situace je patová a snažíme se ji vyhýbat. Ideální je mít na hru rok, kdy třeba půl roku obíhá mezi kolegy a je čas na zpětnou vazbu a vybroušení textu, výtvarné návrhy a vyřešení technologie. Obecně se mohu víc vyřádit v textu pro CD, když se nemusím omezovat co do postav a prostředí, protože neřeším výpravu, která by tak byla příliš nákladná. Kniha, scénář pro divadlo, či CD mají tedy společné to, že jsem vděčná za dostatek času, abych mohla být spokojená s výsledkem.

7) Budete při psaní dalších příběhů pro naši oblíbenou dřevěnou rodinku přihlížet k faktu, že bábinka v podání Marie Šimsové poněkud omládne, nebo se na jejím charakterovém vyznění nic nezmění?
Vyjdeme si vstříc. Marušce dopřejeme čas, který je naprosto nezbytný k tomu, aby si bábinku mohla osvojit. Jaké změny bude případně třeba respektovat, to se teprve uvidí.

8) V D S+H se aktivně uplatnil jako výtvarník, autor a režisér i váš bratr Miki Kirschner. Jak spolu vycházíte po pracovní stránce? Nevzniká mezi vámi občas i nějaká sourozenecká rivalita?
Myslím, že máme dost podobný pohled na věc. Miki je odvážnější než já a je štěstí, že také umí svou představu zdárně dotáhnout do konce. Navíc si hru nejen napíše, ale i navrhne loutky a zrežíruje. Mám spíš problém opačný. Můžu říct, že jsem jeho fanynka a říkala bych to ještě častěji, nebýt jeho sestra –a potažmo přímo ředitelka. Tak aspoň tady a teď!

9) Na kterých projektech nyní pracujete?
Právě začneme připravovat novou hrou pro děti, kterou maminka nejen napsala, ale měla ji v úmyslu i realizovat režijně. Spolupracujeme se skvělou výtvarnicí Janou Bačovou – Kroftovou. Režijně se hry ujme tým Martin Klásek – Miki Kirschner – Ondřej Lážnovský. A hudební složku zvelebí osvědčení Robin Král (texty písní) a Jiří Škorpík (hudba).
 
Fotogalerie

(kliknutím pravým tlačítkem a vybráním volby "zobrazit obrázek" se fotka ukáže ve větší velikosti)

Takto dříve vodil tatínek Miloš Kirschner malou Denisku... ... a nyní Denisa vede celé divadlo Tak ať se jí to daří! Denisa spolu se svým bratrem Mikim
Poznámky
Rozhovor byl se svolením převzat z oficiální facebookové stránky Divadla S+H
Datum prvního zveřejněni: 28. 4. 2017
 
Poslední aktualizace: 4.9.2017
[ nahoru ]