*** ČLÁNEK ČASOPIS TÝDEN 2018 ***
 foto: časopis Týden

Martin Klásek:
Třetí hlas Spejbla a Hurvínka

Loutkoherec Martin Klásek mluví dvojici Spejbl a Hurvínek už pětačtyřicet let. Třetí „otec“ nejslavnějších českých marionet, na němž nyní stojí celé Divadlo Spejbla a Hurvínka, teď uvádí první autorskou hru pro dospělé a vychovává si nového nástupce.
Chacháchá! směje se teď dřevěný rošťák Hurvínek hlasem Martina Kláska v novém představení Divadla Spejbla a Hurvínka stejně jako před pětačtyřiceti lety. Na pódiu tohoto divadla stanul jedenašedesátiletý loutkoherec poprvé, když ještě ani nebyl plnoletý. Bylo to v době, kdy soubor ještě sídlil v Římské ulici na Vinohradech. Klásek tam od šestnácti let působil jako technik, než v roce 1974 poprvé vystoupil ve hře Hurvínek mezi broučky. Od roku 1982 pak dvojici loutek pravidelně alternoval v představeních pro děti i dospělé. „Spejbl tam měl tři věty na začátku a dvě na konci, jinak byl na pódiu pořád jenom Hurvínek,“ vzpomíná na své první angažmá v pořadí třetí hlas nejslavnější české loutkové dvojice. Prvním „otcem“ Spejbla a Hurvínka byl loutkoherec Josef Skupa, který Divadlo Spejbla a Hurvínka v roce 1930 založil. Klásek svou nezastupitelnou roli v souboru převzal v roce 1996, po smrti Miloše Kirschnera, dalšího představitele slavných loutek.

Na začátku byl Kašpárek
V roce 1919, kdy ještě vodil Skupa v amatérském Loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni postavičku Kašpárka, si dal od loutkáře Karla Noska z lipového dřeva vyrobit ušatého panáka, který se měl stát karikaturou přechytralých měšťáků — Spejbla. Poprvé za jeho nitky tahal o rok později, v témže roce, kdy se oženil s Jiřinou Schwarzovou. Ta poté dlouho vodila Hurvínka. Spejblův syn se na jevišti ukázal až v roce 1926, ve hře Rudolfa Nešvery Počestný dům. Loutku kluka s kudrnatou čupřinou a vykulenýma očima, jež se poprvé objevuje už na kresbě z roku 1923, vytvořil Gustav Nosek, synovec Spejblova tvůrce. Do té doby Spejbl vystupoval s Kašpárkem nebo Švejkem, který se však na jevišti příliš neosvědčil. S drzým kloučkem měl Skupa takový úspěch, že se o rok později stal ředitelem plzeňského divadla, které v roce 1930 přejmenoval na Divadlo Spejbla a Hurvínka. Založil tak první českou profesionální loutkovou scénu. K tandemu přihlouplého, leč starostlivého otce a drzého mazaného synka v roce 1930 přibyla ještě Mánička spolu se psem Žerykem. Helena Štáchová, nejslavnější představitelka Máničky, převzala loutku v roce 1967 po Boženě Welekové. O čtyři roky později pro ni v divadle vytvořili ještě novou postavu bábinky Kateřiny Hovorkové a „rodina“ byla kompletní. Rok poté si Štáchová vzala za muže tehdejšího ředitele divadla Miloše Kirschnera, po jehož smrti ho ve vedení divadla v roce 1996 nahradila. To už Divadlo Spejbla a Hurvínka nesídlilo v Římské ulici na pražských Vinohradech (dnešní Divadlo U Hasičů), ale už rok hrálo v Dejvicích v prostorách bývalého kina Svornost. Když loni v březnu Helena Štáchová zemřela, v roli Máničky ji vystřídala Marie Šimsová a do ředitelského křesla usedla její dcera Denisa Kirschnerová.

Hurvínek tří velikostí
Jen jednou se klasickou „hurvínkovskou“ sestavu, jak ji známe dnes, snažili tvůrci obohatit o další loutku. V osmdesátých letech se vedle Hurvínka, Spejbla, Máničky, Bábinky a Žeryka objevil také zlý soused pan Flóda. Jeho jméno vzniklo přesmyčkou jména Adolf (narážka na Hitlera). Figuroval ale jen ve dvou inscenacích - v jedné Hurvínka opil a ve druhé zamořoval vzduch na dvorku zplodinami svého starého auta a snažil se otrávit malého brontosaura, jenž se Hurvínkovi vylíhl z nalezeného vejce. Divadlo postavičku po této scenáristické divočině raději stáhlo a vrátilo se ke klasice. Dnes má všechny loutky k dispozici ve třech velikostech, které volí podle typu představení. Ty původní, „skupovské“, jsou nejmenší, v představeních pro děti se nejčastěji používají středně veliké loutky a ty největší, „forbínové“, hrají nejčastěji ve hrách pro dospělé. S těmi chodí na scénu i loutkovodiči v černém oblečení, které splývá s pozadím. Menší loutky vystupují samostatně, aniž by byl vodič přítomen na pódiu. „Pro děti se snažíme zachovat takzvané iluzivní vodění,“ vysvětloval v loňském rozhovoru současný vodič Hurvínka Michal Barták. Každý Hurvínek se podle něho chová trochu jinak. Loutkoherec musí být schopen ovládat třináct až patnáct nití, z nichž sedm je nezbytně nutných pro pohyb loutky. Dnes v divadle hraje loutka Hurvínka ze sedmdesátých let. Její předchůdce uhořel v autobuse na zájezdě ve východním Německu spolu s dalšími loutkami včetně Spejbla, když se vozidlo - naštěstí bez lidských pasažérů — vracelo ze servisu. Původní Hurvínek měl zelené kšandy a modré kalhoty, ale jakmile poprvé vystoupil v barevné televizi, obrazovka barvy zkreslila. A tak ho oblékli do šedých kalhot s tmavě červenými kšandami, které nosí dodnes. Na televizních obrazovkách mohli diváci Hurvínka se Spejblem vidět už v roce 1972 v první sérii Večerníčku, poslední, čtvrtá, byla natočena v roce 2004. V rozhlase, na zvukových nosičích a v knihách se příběhy této dvojice začaly objevovat už od dob Josefa Skupy. Na filmovém plátně se postavičky ukázaly zatím čtyřikrát. Dvakrát jako loutky (2010, 2013) a dvakrát v animované podobě (2013 ve 3D a 2017). Loni měl premiéru animovaný film Hurvínek a kouzelné muzeum, který devět let natáčel dánský animátor Jesper Maller (Asterix a Vikingové).

Na cestách
Za druhé světové války bylo tehdy ještě plzeňské Divadlo Spejbla a Hurvínka zavřeno a jeho ředitel Skupa uvězněn v Drážďanech za poslech zahraničního rozhlasu. Loutky zabavilo gestapo. Po válce Skupa divadlo obnovil v Praze, ale příliš nových her se nenacvičovalo. Jeho nástupce Miloš Kirschner byl v padesátých letech perzekvován za protistátní činnost a musel sloužit u Pomocných technických praporů, takzvaných černých baronů. Do souboru nastoupil v roce 1956 a od Skupy se naučil vodit a mluvit obě hlavní postavy. Dokázal to i v cizích jazycích, díky čemuž divadlo prorazilo i za hranicemi. Vedením divadla ho Skupa pověřil krátce před svou smrtí v roce 1957. Kirschner tak Spejbla s Hurvínkem vodil právě tak dlouho jako letos Martin Klásek. „Dnes je pilířem našeho divadla,“ říká o Kláskovi současná ředitelka divadla Denisa Kirschnerová. „Přišel sem na zkušenou už v šestnácti letech, divadlo ho chytlo a tehdejší pan ředitel Kirschner už ho z práce na další studia nepustil. Prodělal si tu takovou školu v praxi a má neocenitelné zkušenosti z interpretace i technologie,“ dodává. Martin Klásek nyní vodí loutku Spejbla a za Hurvínkovy nitky tahá Michal Barták, jenž v divadle působí od roku 1990. Klásek ale obě hlavní postavy mluví sám. Hurvínkovu drzou fistulku i Spejblův poťouchlý, otcovsky přísný tón s přehledem střídá a diváci si ani nevšimnou, že jim propůjčuje hlas jediný muž. Vedle toho se Klásek na hrách podílí i jako autor a režisér. Za svou kariéru spolupracoval na osmnácti scénářích a režíroval čtrnáct her. Byl u zrodu tří knih a pro Supraphon natočil pětačtyřicet alb. Jeho hlasem promluvili Spejbl s Hurvínkem už patnácti jazyky! Divadlo totiž na zájezdech už od Kirschnerových dob vždy hraje v jazyce dané země. Hurvínek byl už na Tchaj-wanu, v Jordánsku nebo Japonsku, ale nejoddanější publikum má v Německu. Pravidelně hrává v berlínském kulturním domě Urania, kam se vejde přes osm set diváků, a letos v listopadu se chystá také do Bernburgu. Vedle toho odehraje jedno představení v němčině i na domovské scéně. Letos už pražský soubor absolvoval šestnáct tuzemských zájezdů a zavítá ještě do Písku, Kutné Hory či Znojma.

Hry pro dospělé
Pro děti soubor tuto sezonu uvádí deset klasických kusů, ale v rámci speciálního programu pro školy se žáci prostřednictvím loutek také učí, například jak se vyrovnávat s šikanou. Nejnovější Kláskova autorská hra v repertoáru divadla s názvem S+H: Ve dvou se to lépe... je ale určena pro dospělé. Hrát se bude 7. listopadu a 5. prosince v Praze. „Tato hra je první, v níž jsem si pro sebe jako interpreta napsal dialogy. Dříve je obhospodařoval pan Kirschner a po něm Helenka Štáchová. Ta byla tak pilná, že k tomu nikoho jiného nepustila,“ říká Klásek. Právě Štáchová totiž byla dlouho hlavní autorkou her pro dospělé. „Projevila se jako filozofující autorka, dobře znalá našich poměrů, takže Spejbl s Hurvínkem glosují dění kolem nás,“ řekl o ní Klásek krátce před její smrtí. Vedle nových představení sahá divadlo také do svého „zlatého fondu“, jako je třeba hra Spejbl versus Drákula. V ní Klásek v roce 1974 poprvé vodil psa Žeryka. První Kláskovo autorské představení pro dospělé vznikalo ještě za dob Heleny Štáchové: „Těch pár věcí, které mě napadly, jsem si poznamenal, měl jsem je v šuplíku nebo v počítači, a teď jsem pro některé z nich sáhl“ Když byl dialogů dostatečný počet, s dramaturgem Ondřejem Lážnovským je uspořádali do divadelní hry. Je v nich cítit návaznost na tradici Voskovce a Wericha. Ostatně Divadlo S+H s nimi mělo ve třicátých letech dokonce spolupracovat, nakonec k tomu však nedošlo. „Werich s Voskovcem tehdy napsali Skupovi dopis, jestli by s nimi nemohl vystupovat v jejich pražském divadle, ale Skupa jako loutkoherec od tehdejších úřadů nedostal povolení hrát na činoherním jevišti,“ řekl Klásek loni v rozhlase.

Nová fistulka
Na Martinovi Kláskovi celý soubor stojí a padá. Co se tedy stane, když náhodou onemocní? Divadlo se jistí tím, že má představení nahraná, takže živé hlasy může v nejhorším nahradit playbackem. Svého nástupce si Klásek vychovává právě v již zmíněném dramaturgovi Ondřeji Lážnovském. „Je to zkušený loutkoherec, herec a vystudovaný dramaturg a režisér. Dříve se zabýval spíše spodovými loutkami - maňásky nebo javajkami - a v našem souboru se učil marionetářem. Moc se mu do toho nechtělo, ale já jsem věděl, že má tu fistulku a byl pro mě jasná volba,“ říká Klásek o svém budoucím nástupci. Lážnovský nyní hraje už ve dvou inscenacích pro děti a o svém novém angažmá míní: „Je to velká zodpovědnost. Aktuálně mám takové tovaryšské období. Zatím mi jde vždycky buď jeden, nebo druhý, ale dohromady se ta rodinná dvojice ještě trochu hádá.“ Postava Spejbla za dva roky oslaví sto let a k té příležitosti se Divadlo S+H domlouvá na velké výstavě s Galerií Villa Pellé. „Nikde není přesně uvedeno datum, kdy se objevil na scéně, tak budeme slavit celý rok,“ prozrazuje ředitelka Denisa Kirschnerová. „Výstava bude nejen o historii Spejbla, Hurvínka a celého souboru, ale i o fenoménu této postavy. Tento stoletý otec Hurvínka v různě obměněných podobách stále žije svým životem a odehrává aktuální příběhy, které jsou dětem blízké,“ přibližuje Vladana Rýdlová, ředitelka Villy Pellé, Divadlo Spejbla a Hurvínka se podle Kirschnerové také chystá založit tradici loutkového festivalu. Příští rok to navíc bude devadesát let, co divadlo spolupracuje se Supraphonem. „Na jaře k této příležitosti vyjde CD, kde bude to nejlepší z toho, co bylo se Spejblem a Hurvínkem natočeno,“ prozrazuje ředitelka divadla.
Poznámky
Článek připravila Klára Čikarová, vyšlo v časopise Týden 2018.
 
Poslední aktualizace: 7.11.2018
[ nahoru ]