*** LIDÉ ZA OPONOU - ALENA MACHÁČKOVÁ ***
 

Alena Macháčková

- loutkoherečka
- vodí paní Kateřinu (bábinku) i další postavy

Absolventka Střední průmyslové školy keramické v Karlových Varech
Angažmá:
8 let v amatérském loutkovém divadle Kastelán
V D S+H od roku 1998

Volný čas Aleny Macháčkové:
Rodina, má rodina je pro mne to nejdůležitější. Navíc jsem teď čerstvou a hrdou babičkou a už se těším, až nám naše vnoučátko poporoste a já si s ním budu užívat srandu.
Baterky dobíjím v přírodě, která mne naplňuje klidem a mírem. Ráda se toulám po krajině a kochám se (vnímám zvuky, barvy, vůně, nálady…). Naštěstí mne náš pejsek často „venčí“.
Také miluji tanec, jde z něj živelná energie, která mne prostupuje a já se cítím tak nějak „živá“. A pak je tu malování, které je prostě mou součástí.



1) Jaká byla Vaše cesta do Divadla Spejbla a Hurvínka?

Po skočení mateřské dovolené jsem v září roku 1998 nastoupila do Divadla S+H. Bylo to neuvěřitelné štěstí a veliký kus drzosti i odvahy. Kdo mě zná, ví, že rozhodně nejsem průbojný typ. Ačkoli jsem za sebou měla jen osmiletou zkušenost v amatérském loutkovém souboru Kastelán a řadu školních představení v rámci dramatického kroužku na ZŠ, přesto mne přijali jako elévku a později jako plnohodnotného loutkoherce. Osud se asi vážně rozhodl udělat "dobrý skutek či nějaký šprým" a Helenka Štáchová a Martin Klásek mi umožnili dělat to, co mi přináší radost. Dodnes se tomu divím a jsem jim nesmírně vděčná. Stejně jako svým kolegům, kteří se mnou měli ohromnou trpělivost a snášeli mé první roztřesené krůčky (doslova). Jen díky nim mám dodnes úžasné zaměstnání, které mne těší, ve kterém si mohu beztrestně hrát a kde jsem potkala báječné lidi, jako je například náš neskutečný Michálek „Bartáček“.

2) Co pro Vás v začátcích bylo nejtěžší?
Bylo toho více. Třeba má nesmělost, která mi bránila zajít za kolegy a poprosit je o radu a pomoc při začátcích. Pak to byla především samotná LOUTKA. Jak technika vodění, tak hmotnost (loutkoherec musí být v kondici). Jsem stará poctivka, cvičila jsem dnem i nocí tak, že jsem nedokázala zvednout ruce. Vždy, když kolegové odjeli na zájezd, chodila jsem do opuštěného divadla a učila se zvládnout „dřevěné kamarády“. Nicméně trénink a hraní jsou dva světy. Když k tomu připočítáte mou obrovskou trému, tak mé výsledky byly žalostné. Snažila jsem se tedy alespoň co nejvíce „okoukat“ od kolegů, kteří své svěřence zvládali s lehkostí a obdivuhodnou virtuozitou. Byla (a stále je) veliká radost je pozorovat při práci.

3) V divadle máte na starosti především bábinku – paní Kateřinu. Jaký k ní máte vztah?
V dětství jsem milovala Hurvínka a Žeryčka. Dva kumpány, kteří spolu zažívali spousty dobrodružství. Pan Spejbl a paní Kateřina byli pro mě jen takoví laskaví "dospěláci", kteří je usměrňují. Přesto jsem na střední škole denně myslela právě na bábinku. Paní profesorka Koubová, která mne učila, byla v mých očích jejím ztělesněním - milá, chytrá, spravedlivá, přísná i laskavá. A to nemluvím o jejím vzhledu, který byl vždy jako ze škatulky (brýle, šedivé kostýmky, střevíčky...). Velmi jsem si jí vážila a měla ji skutečně ráda. Tento cit jsem později přenesla i na "mou dřevěnou" Katku. A kdyby toho bylo málo, tak má vlastní a jediná babička, kterou jsem poznala, se jmenovala Kateřina :-) Prostě není, co dodat. Jednoduše se snažím s Bábinkou vyjít s láskou a pokorou (i když ještě pořád se musím hodně učit). V poslední hrách byla paní Katka, bohužel, "upozaďována", což mne mrzí a pevně doufám, že v dalších dobrodružstvích dostane trochu více prostoru.

4) Za jak dlouho po nástupu do divadla jste bábinku dostala do opatrování?
Bylo to docela rychlé. Hned jsem naskočila do jednodušších rolí a po čtyřech měsících jsem Bábinku začala alternovat s Rendou Hájkem v pohádce "Hurvínkův popletený víkend". Na forbínu mne paní Hovorková poprvé "vzala" ve hře pro dospělé "Hurvínkův výlet do 21. století" v roce 2000.

5) U paní Kateřiny je jedním z výrazných prvků neopětovaný cit k panu Spejblovi. Byla byste za ni ráda, kdyby se pan Spejbl trochu více v tomto ohledu projevil?
Ha, to je otázka. Asi se nechci plést do tajného zákulisního života našich hrdinů. Ale kdybych mohla popustit fantazii křídla, tak by nebylo úplně špatné, kdyby se karta obrátila. Aby si pan Spejbl všimnul, jaká je paní Katka šikovná a bystrá. Zřetelně ji vidím jako studentku Univerzity třetího věku. Jak krůček po krůčku proniká do tajů počítačů. Jak má přehled, je sebevědomá, energická, vzdělaná, aktivní, vtipná, emancipovaná……asi jsem se nechala unést. Ostatně ve hře Spejbl versus Drákula taková podobná situace nastala, takže koho toto téma zajímá, může se přijít podívat. Tímto vás zvu k nám do divadla.

6) Jak vnímáte nastupující generaci loutkoherců a nových interpretů naší dřevěné rodinky?
Novým interpretům, Marušce, Ondrovi a Tomáškovi, držím všechny palce a moc jim fandím. O jejich svěřence nemám vůbec strach. Naopak. Myslím si, že jsou v dobrých rukou. Už se těším, čím své postavy obohatí a čím vším naše diváky překvapí.
Za naše mladé kolegy jsem velmi ráda, že jim divadlo vyšlo vstříc a zjednoduší jim loutkářské „dovzdělání“. Zkušení kolegové je budou učit a zasvěcovat do tajů marionet, čímž jim velmi urychlí profesionální růst. Těším se, až si budou své role užívat.

7) Ví se o Vás, že velmi hezky malujete. Co pro Vás malování znamená?
Malování miluji. Odjakživa si čmárám. Teď, když už mám děti dospělé, jsem se tomuto koníčku začala věnovat intenzivněji - pod odborným dozorem pánů profesorů z AVU (Doc. ak. mal. D. Smutný, ak. mal. M. Pesch a jiní). Má píle snad nese trochu ovoce a o „obrazy“ je zájem. (Aby bylo jasno, nejsem a nikdy nebudu žádný malíř, je to jen má veliká radost a relax). Také jsem začala výtvarně spolupracovat s Mysteria Pragensia a s divadelní společností APROPO (Pohádky z Karkulčina košíku). V současné době již připravujeme další novou pohádku.

8) Co byste v životě ještě chtěla zažít?
Jejda, chtěla bych toho zažít ještě strašně moc, určitě by se to sem nevešlo :-) Začnu tím nejjednodušším, ale pro mne důležitým: abych se každý den probouzela s úsměvem a radostí v srdci. Abych cítila vítr ve vlasech a živoucí sílu kolem sebe. Moc bych si přála, aby se lidé k sobě chovali slušněji a abychom si všichni sáhli do svědomí a snažili se ze všech sil zanechat dalším generacím naši ZEM zdravou a krásnou.
 
Fotogalerie

(kliknutím pravým tlačítkem a vybráním volby "zobrazit obrázek" se fotka ukáže ve větší velikosti)

Natáčení "Hurvinkovy cesty do přírody" Noční natáčení "Hurvinkovy cesty do přírody" Ájina radost, relax i vášeň - malování.
Radost (suchý pastel)
Poznámky
Rozhovor byl se svolením převzat z oficiální facebookové stránky Divadla S+H
Datum prvního zveřejněni: 4. 10. 2017
 
Poslední aktualizace: 9.10.2017
[ nahoru ]