*** LIDÉ ZA OPONOU - RICHARD MAŠKA ***
 

Richard Maška

- vodí Spejbla a řadu dalších postav
- výtvarník, loutkoherec
- v D S+H působil mezi roky 1978 - 81, dále pak od roku 1993 do současnosti

Studium + praxe v oboru:
Středoškolské odborné - typograf
1976 - 78 studium DAMU - činohra
1978 - 81 - Divadlo S + H
1981 - 92 - Středočeské loutkové divadlo Kladno
1989 - 92 - šéf výpravy ve Středočeském loutkovém divadle v Kladně
od r. 1993 – D S+H
Výpravy her D S+H: Hurvínek a zrcadlo, Hurvínek UFOnem, Hurvínkova kouzelná flétna, Hurvínek už zase zlobí, Hurvínkovo dobrodružství, O myších a loutkách, Štědrý den u Spejblů
Výtvarná spolupráce: To nejlepší s S+H, Spejblovo hudební zmatiné, Hurvínek mezi osly, Jak s Máničkou šili všichni čerti, Hurvínkovo přání.

Mezi umělecké počiny mimo scénu D S+H lze uvést například:
- 1991 - výprava v divadle v Košicích představení O nosáčovi (vyhodnoceno jako nejlepší scénografie roku na Slovensku)
- 1993 - výprava, loutky a asistent režie v loutkovém projektu Rusalka
- 1981 - 92 - angažmá Středočeská loutková divadlo Kladno
- 1997 - výprava k muzikálu Kráska a zvíře

A další roky:
- výtvarná spolupráce na muzikálu Krysař (režie Miriam a Dan Landa)
- výtvarná spolupráce a výroba rekvizit k muzikálu Johanka z Arku (režie Jozef Bednárik)
- výprava a realizace představení Kouzelná flétna (režie Jozef Bednárik)
- návrhy scény a kostýmů na baletní představení v Národním divadle Zpěvy země (režie Petr Zuska)
- výprava a realizace včetně kostýmů černodivadelních představení Guliverovy cesty, Alenka za zrcadlem a Malý princ
- realizace scény a rekvizit k muzikálu Elixír života, Láska je láska, Obraz Doriana Graye, Osm žen, Produkt, Dáma s kaméliemi
 - výprava hry Prodaná nevěsta v Divadle A. Dvořáka v Příbrami (malá scéna),
- výprava hry Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří v Divadle AHA!
- scéna hry Máchův Máj v Nové scéně Národního divadla
- výprava pro divadlo Palace (Opona nahoru!)
- herecké zkušenosti ve filmu a v TV například: Setkání v červenci, Smrt stopařek, Smrt talentovaného ševce, Ordinace v růžové zahradě

Jako dalšího člena souboru Divadla Spejbla a Hurvínka vám v rubrice "Lidé za oponou" představíme loutkoherce, výtvarníka a herce Richarda Mašku, který zároveň 20.4.2017 slaví krásné 60 narozeniny. Svůj volný čas nejraději tráví se sklenkou Prosecca při vyhledávání nových kulinářských zážitků.

1) V D S+H jste působil mezi lety 1978 až 1981 a poté zase až od roku 1993. Co vás k těmto krokům vedlo?
Dostal jsem se na DAMU na činohru k panu profesorovi Nedbalovi, ale ještě v prvním ročníku jsem přestoupil katedru loutkářství. Tam jsem se dozvěděl, že Miloš Kirschner hledá na rok záskok za kolegu, který jde na vojnu. To byl rok 1978. Tak jsem si na katedře vyjednal roční odklad, že to ten rok u Hurvínků zkusím a zůstal jsem tam ty roky čtyři. Po těch čtyřech letech jsem šel takzvaně na zkušenou a přemístil jsem se do loutkového divadla na Kladně, kde jsem působil dvanáct sezón. Na Kladně jsem si poprvé vyzkoušel výtvarnou činnost a zjistil jsem, že mě to velmi baví. Postupně jsem se tam vypracoval na vedoucího dílen a scénografa. Vytvořil jsem i svůj vlastní projekt loutkové opery Rusalka. K tomuto projektu jsem oslovil kolegy z divadla Spejbla a Hurvínka a Martin Klásek, který tam již v té době dělal šéfa uměleckého souboru, se mě zeptal, zda bych se nechtěl vrátit zpět, že bych mohl i převzít vodění Spejbla od jeho dlouholetého vodiče pana Homoly. Takže jsem se v roce 1993 vrátil zpět a po pár letech jsem dostal do opatrování i toho Spejbla. K tomu můžu ještě dodat, že jako malý chlapec jsem měl doma loutky a maňásky Hurvínka a máma mě do divadla na Hurvínka vodila už od 5 let. A tam jsme se vídávali i s Milošem Kirschnerem, který mi tehdy říkával „Jéžišmajá, Ty už jsi tady zase, Ty tady jednou skončíš.“ Takže je to asi osudové. Ty cesty jsou takové klikaté a stejně skončíte tam, kde máte být.

2) Výtvarník, potažmo scénograf je zajímavá, avšak pro laickou veřejnost možná trochu hůře představitelná pozice - můžete nám ji blíže představit?
Základní princip je, že mě osloví režisér hry s tím, že má určitou představu, kterou já jako výtvarník musím naplnit, což není lehké, protože ten režisér neřekne jak to má vypadat. Řekne třeba, že tam chce lanovku, která pojede z levého konce dolů na zem, že vzadu chce horizont s horami a že tam chce chalupu, která když se rozpadne, tak je z ní kadibudka a když se dá dohromady, tak je to kolotoč. S tím už si já jako výtvarník-scénograf musím poradit výtvarně. A k tomu je tu takzvaná technologie scény, což je strašně důležitá věc, protože musím vymyslet jak to vyrobit, aby to celé fungovalo. Do výrobních dílen pak musíte přinést nákresy 1:10, 1:20, aby ty dílny věděly, jak to mají vyrobit. Já mám štěstí, že si dokáži vyrobit ze šedesáti procent ty věci sám a pak mám štěstí na kolegu Bartáčka (Michal Barták - vodič Hurvínka), který se svou vystudovanou průmyslovkou dokáže můj návrh tužkou krásně převést do profesionálního okótovaného výkresu.

3) Máte za sebou dlouhou řadu různorodých projektů, je velký rozdíl mezí tvorbou pro loutkové divadlo a divadlo s živými herci?
Scénograf pro činohru musí vymyslet scénu, ale v loutkovém divadle je to o to těžší, že musíte schovat i herce - v tomto případě tedy vodiče. Konkrétně v Divadle Spejbla a Hurvínka, protože je to iluzivní divadlo, tak když vodiči hrají na zemi, musím vymyslet dekorace tak, aby je to zakrylo. Nebo když se to hraje nahoře z vodičské lávky, tak celá scénografie se odehrává na prostoru 5x6x1,2m a teď tam musím vymyslet nějakou hloubku scény a vymyslet přestavby. Co se týká kostýmů - ta loutka má kostým jako živý člověk. O to je to větší práce, že to musíme šít na malou loutku. Na rozdíl od běžného scénografa já ještě musím vymyslet podobu té loutky a nalíčit jí - dát ji výraz, dát ji barvu, dát ji podobu.

4) Cítíte se více jako výtvarník, nebo jako vodič Spejbla?
Tak to je trochu podpásová otázka. Ta výtvarničina je opravdu naplňující, ale Spejbl – to je královská figura. Mně, když ho Luboš Homola předával, tak mi řekl: „Važ si ho a drž se ho, je to král loutek“. Doufám, že mi to Hurvínek odpustí, ale Spejbl má více poloh, to je charakter par excellence. Je to klaun, zatímco Hurvínek je přeci jen spíš rošťák, chlapeček. Miloš Kirschner i Martin Klásek přivedli Spejbla od počáteční měšťácké přitroublosti k dnešnímu filosofovi a já ho mám moc rád. Pro mě je vedení Spejbla velká čest. Dodneška mi však Martin Klásek občas vyčte, že je Spejbl v mých rukou moc živý. Ale mě prostě Spejbl připadá ještě relativně mladý. A musím tedy ještě říct, že Spejblovi strašně sluší, když padá – když na něj někdo bafne a on vyskočí až do stropu, nebo když o něco zakopne a praští sebou o zem. Děti to milují.
Kdybych se tedy měl vrátit k té otázce – obojí pro mne má obrovskou hodnotu a jsem vděčný, že jsem obojí mohl poznat.

5) Jaké představení v D S+H bylo z hlediska scénografie nejtěžší na přípravu a jaké nejnákladnější?
Tak většinou jsou v tomto ohledu ty hry vyvážené, ale například ve hře Jak s Máničkou šili všichni čerti, tak tam to bylo technologicky hodně náročné tím, že tam byly tři točny a každá se točila jiným směrem. Nebo hra Spejbl a město hříchů, kde bylo obtížné hlavě zhotovit kostýmy a nalíčit loutky tak, aby to vypadalo jako černobílý film – myslím ale, že se to skvěle povedlo.
Co se týká nejnákladnější výpravy, tak suverénně vede představení Hurvínek a zrcadlo z roku 1994. Také bych velmi rád zmínil, že loutky v tom představení řezala skvostná řezbářka z Brna paní Alena Křížová.

6) Kolik je vlastně typů loutek Spejbla a je mezi jejich voděním diametrální rozdíl?
My máme tři velikosti loutek. Nejmenší je takzvaná klasická velikost, kde Spejbl měří 55cm, potom je střední, takzvaná hrací velikost, tam Spejbl měří 60cm, no pak jsou ty forbínové loutky, které si my vodiči bereme na předscény a kde má Spejbl velikost 76cm - ty jsou větší, aby ten poměr mezi našimi velikostmi nebyl tak výrazný. Každý ten typ se vodí jinak, ale on je rozdíl i mezi jednotlivými loutkami stejné velikosti. Ten řezbář, i když má výkresy, tak tu loutku nikdy neudělá úplně stejnou. A záleží také na jejím vyvážení – já mám třeba raději loutky se širokým vahadlem s těžkými nohami. Obecně mohu ale říct, že s těmi forbínovými se mi hraje nejlépe.

7) Na čem aktuálně pracujete?
Dodělali jsme představení Spejbl a město hříchů a teď již začínám pracovat na hře Hurvínek v Hajanech, která by v červnu měla mít první zkoušky. Výpravy se ujala Jana Bačová-Kroftová a realizaci mám na starosti já. Už máme hotové loutky, které budu teď malovat, už se vymýšlí dekorace a tak dále.

8) Na který svůj projekt jste nejvíce hrdý?
To je na více věcí. Určitě třeba na ten projekt loutkové opery Rusalka v Kladně, že jsem se díky tomu vrátil do Divadla Spejbla a Hurvínka a na základě tohohle úspěšného představení se mnou Martin Klásek udělal i svou autorskou prvotinu Hurvínek a zrcadlo, za kterou nás oba Miloš Kirschner tenkrát pěkně pochválil. Pak také na hry Záhadu hlavolamu a Stínadla se bouří v Divadle AHA! a na Prodanou nevěstu v Divadle A. Dvořáka v Příbrami.

9) Slavíte krásné kulaté jubileum. Máte ještě nějaké nesplněné plány a přání?
No když se podívám nazpět – dělal jsem scénografii v Národním divadle, kde jsem se na scéně i děkoval při premiéře, hrál jsem ve filmu a poznal jsem práci i za kamerou, vodím krále loutek v nejprestižnějším loutkovém divadle, mám krásné zdravé děti, mám čtyři nádherná vnoučata, mám práci která mě baví…
 
Fotogalerie
(kliknutím pravým tlačítkem a vybráním volby "zobrazit obrázek" se fotka ukáže ve větší velikosti)
Mladý Richard - dle svých slov bonviván Richard Maška se svou první loutkou dle svého návrhu Richard Maška a Miloslav Šimek na premiéře hry Hurvínkova diskotéka (1979) Richard Maška s historickými loutkami Spejbla a Hurvínka Richard Maška a jeho múza
Poznámky
Rozhovor byl se svolením převzat z oficiální facebookové stránky Divadla S+H
Datum prvního zveřejněni: 20. 4. 2017
 
Poslední aktualizace: 4.9.2017
[ nahoru ]