*** LIDÉ ZA OPONOU - KVĚTOSLAVA PLACHETKOVÁ ***
 

Květoslava Plachetková

- loutkoherečka
- vodí Máničku
- ztvárňuje řadu dalších rolí včetně veliké řady hlasů v našem divadle, na CD, v rozhlase atd.
- v D S+H působí od roku 1974
- v dětství působila v Dismanově rozhlasovém dětském souboru
- absolventka FFUK - obor psychologie/pedagogika
- působí na VOŠH – Vyšší odborné škole herecké, kde vyučuje psychologii a pedagogiku

Květka Plachetková patří ke stálicím našeho divadla. Svou nesmírně milou a laskavou povahou zušlechťuje soubor divadla již plných 43 let. Většinu tohoto času se vzorně starala o Máničku a ztvárnila řadu postav na nahrávkách D S+H, jako například divou ženu a dušičku v Hurvínkových strašidýlkách.

1) Povězte nám jak to vypadalo v Dismanově dětském rozhlasovém souboru. Kdo Vás do něj přivedl?
Poslala mě tam paní učitelka v první třídě, protože se jí líbilo, jak recituji. Zůstala jsem tam i v dospělosti jako vedoucí. Skončila jsem, až když jsem nastoupila do divadla, protože jsem na to už neměla čas. Zažila jsem tam přímo pana Dismana, to byl člověk vlídný a laskavý a my děti jsme to cítily. Naučila jsem se tam základům mluvení na mikrofon, potěšením pro mne bylo nahrávat pohádky a setkala jsem se se spoustou lidí, kteří něco uměli a znamenali, většinou s herci a režiséry. Člověk se naučil pracovat s dětmi a i vztahově to bylo moc hezké. Pan Disman dbal na to, aby se děti k sobě chovaly slušně a mám pocit, že z většiny vyrostli i slušní lidé. Moc rádi se vidíme, když se někde potkáme. Přála bych každému dítěti, aby něco takového prožilo, protože je z čeho brát potom v životě.

2) Získala jste tam tedy dobré základy, které jste pak mohla využít i v D S+H…
Ano – člověk se tam naučil mluvit a vyslovovat pořádně a osvojil si práci s mikrofonem. Navíc, čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak je těžké děti něčím zaujmout a já z této praxe například čerpám v našich Kurzech loutkového divadla pro děti, kde jsem celý ročník vedla. Nyní nám končí již pátý ročník a já s nimi ráda nadále spolupracuji. V těchto kurzech jsou převážně dětští fanoušci našeho divadla. Mají vždy možnost si vybrat jednu zmenšenou kopii loutky z naší divadelní rodinky dle vlastního výběru. Některé děti, které tyto kurzy navštěvují již více ročníků, si takto poskládávají právě celou rodinku. My s nimi tyto loutky navážeme, naučíme je s nimi chodit a hrát. prohlédneme si s nimi zákulisí a představíme jim různé druhy loutek a takto si také vychováváme své fanoušky a kdo ví - možná jednou i své kolegy.

3) Jak vypadala Vaše cesta k Divadlu Spejbla a Hurvínka?
V amatérském loutkovém divadle Jiskra, kde jsem hrála, jsem se dozvěděla o konkurzu .Dost jsem se bála, protože jsem měla zkušenosti s mluvením, s loutkou jsem toho moc neuměla. Ale v divadle jim naštěstí připadalo, že by to šlo, protože jsme pak hned začali zkoušet hru Hurvínek mezi broučky, kde jsem mluvila Bábulinku – slunéčko sedmitečné. To byla má první role a jedna z nejoblíbenějších. Mě zpočátku vzali asi spíše kvůli tomu mluvení - teď v podstatě zase více vodím než mluvím. Už mě loutky snad více poslouchají, měla jsem se od koho učit.
Měla jsem ohromné štěstí, že jsem se dostala do příjemného prostředí k milým kolegům. Moc ráda vzpomínám samozřejmě na pana Kirschnera - mistra svého oboru, nebo na pana Vomelu, na pana Šulce, pana Homolu. Nemohu vyjmenovat všechny, protože jsem v divadle potkala hodně lidí, kteří na mě zapůsobili. Samozřejmě současné kolegy, kteří nastupovali zhruba ve stejném období jako já - což je Martin Klásek a Renda Hájek. Ale nyní vzpomínám na Helenku Štáchovou. My jsme spolu prožily značný kus života. Byly jsme dlouhou dobu jediné dvě ženy v souboru, věděly jsme toho o sobě hodně. Stýská se mi po ní.

4) V divadle jste interpretovala velkou řadu postav. Máte některé oblíbené?
Oblíbenou mám například princeznu Gerberu v Hurvínkově cestě do Tramtárie, nebo třeba tu berušku Bábulinku. A také loutku Karolínku – tu jsem měla moc ráda. Ta vznikla v roce 1984 jako dočasná náhrada za Máničku v době, kdy měla Helenka Štěchová zdravotní potíže. Poprvé vystoupila ve hře Hurvínek a Přeslička a pak také v klauniádě Vánoce u Spejblů – a v letní verzi, která se hrála pod názvem Hip, hip, hurá Hurvínek.

5) Když už jsme u té divácké odezvy – vzpomenete si na nějaké reakce dětského publika, které Vás pobavily?
Já jsem v průběhu divadla vystudovala na Filosofické fakultě psychologii a pedagogiku, protože mě právě zajímalo, jak děti reagují. Krásnou vzpomínku mám na to, jak jsme hráli ještě s panem Kirschnerem v Berlíně kolem Vánoc pro děti našich zaměstnanců. Pan Kirschner se jako Hurvínek zeptal dětí, jestli někdo z nich umí nějakou básničku nebo koledu. Tak se přihlásil chlapeček – řekl, že se jmenuje Honzík Janek Bureš, postavil se na jeviště vedle Hurvínka a zazpíval. A jak pan Kirschner coby Hurvínek říkal, že děkuje a že to bylo moc hezké, ten chlapeček tam tak stál, koukal na toho Hurvínka, pak se podíval na pana Kirschnera a řekl mu: „Ty buď tiše, ať to řekne on!“ :)

6) Vystupujete na mnoha nahrávkách S+H. Vzpomínáte ráda na natáčení?
Na natáčení vzpomínám moc ráda. Zvlášť některé nahrávky se ,podle mého názoru povedly. Ráda vzpomínám i na rozhlasová natáčení. Třeba jsem s paní režisérkou Philippovou dělala Hajaju – rozhlasové večerníčky, také si vybavuji třeba panenku Auvajsku. Moc ráda bych si ty večerníčky znovu poslechla, ale bohužel nemám možnost a ani nevím, zda jsou ještě někde v rozhlasovém archívu uloženy.

7) Kdy jste dostala do opatrování Máničku a rozuměla jste si s ní hned?
Po nějaké době jiných rolí to bylo za pana režiséra Středy. Začínala jsem s Máničkou ve hrách O fousatém Hurvínkovi (1982) a Hurvínek na šikmé ploše (1983). Asi jí bylo příjemné, že ji vodí holka.
Mánička je šikovná Každá loutka je však trošku jiná, jinak se s ní hraje. Tam stačí malá změna a hned to poznáte. I vlásky třeba hrají roli nebo oblečení či nalíčení. Rozdíly jsou i v technologii mrkání očí. Takže některé mám raději, protože se s nimi lépe hraje. Například forbínová Mánička hraje sama. Je tak šikovná, že mám někdy pocit, že je živá.

8) Nemáte po těch dlouhých letech strávených s Máničkou zvláštní pocit, když ji vidíte i v šikovných rukách Michaely Stejskalové a dalších kolegů?
V žádném případě. Mě naopak hrozně těší, když vidím jakoukoliv loutku v jakýchkoliv šikovných rukou mých mladých a milých kolegů. Mě to i po těch 43 letech umí pobavit a rozesmát a ráda se na ně dívám.

9) Posledních pár let vyučujete psychologii a pedagogiku na Vyšší odborné škole herecké. Co bylo motivací k takovému kroku?
Já jsem chtěla po letech zkusit i něco nového a využila jsem k tomu svého vzdělání. Tato práce mě nesmírně těší. Naši studenti jsou už dospělí lidé, takže tam můžete pouze nabízet a co si kdo odnese, to už je na něm.. Je dobře, když se jim podaří najít sami sebe, a naslouchat ostatním, protože je to důležité pro hraní i pro život.

10) Máte pocit, že v současné generaci studentů lze nalézt stejně zapálené a talentované jedince jako v generacích minulých?
Zcela jistě ano. Možná to z pohledu diváka není tak výrazné, protože možností jak a kde se prezentovat je v dnešní době nesrovnatelně více a pozornost diváka se tím trochu rozmělňuje. Já bych uvítala, kdyby se některému z mých studentů u nás v divadle dařilo. Nelámala bych vůbec hůl nad naší přicházející generací. Vždycky byli lidé slušní i neslušní , šikovní i nešikovní, to asi ani jinak nebude.
 
Fotogalerie

(kliknutím pravým tlačítkem a vybráním volby "zobrazit obrázek" se fotka ukáže ve větší velikosti)

Čerstvě nastoupivší Květa v obležení svých kolegů Květa si svou roli v klauniádě Vánoce u Spejblů dokázala užít V polovině osmdesátých let dělala chvíli Hurvínkovi společnost nová kamarádka Karolínka Michal Barták a Květa Plachetková alias Hurvínek a Mánička s Radoslavem „Gipsy“ Bangou.
Poznámky
Rozhovor byl se svolením převzat z oficiální facebookové stránky Divadla S+H
Datum prvního zveřejněni: 29. 6. 2017
 
Poslední aktualizace: 4.9.2017
[ nahoru ]