*** LIDÉ ZA OPONOU - TOMÁŠ SLEPÁNEK ***
 

Tomáš Slepánek

- loutkoherec
vzdělání: Středoškolské odborné – Knihař//Polygraf
Vyšší odborná škola ve Zlíně – obor hudebně-dramatický
Praxe v oboru:
- Západočeské divadlo v Chebu (2002/2003)
- Městské divadlo Zlín (2003/2010)
- Divadlo Tramtárie, Olomouc
- v D S+H působí od roku 2010

Přátelský, talentovaný, milý a pilný. To jsou slova, která se hodí k našemu kolegovi Tomáši Slepánkovi. Ve volném čase rád kompletuje své sbírky gramodesek, zvelebuje domov na Moravě a jako dobrovolník chodí do Klokánku a do Domova seniorů

1) Jaký jste měl v dětství vztah ke Spejblovi a Hurvínkovi?
Já jsem Spejbla a Hurvínka poslouchal již v prenatálním stavu. Moje maminka si tenkrát vedla diář, kde si zapisovala, co který měsíc koupila. Já si v tom dodnes občas listuji a vím, které desky jsem poslouchal ještě v bříšku a například, že nedlouho po mém narození, maminka koupila bratrovi desku: Hurvínkova strašidýlka :) Z dětství si vybavuji, že jsme měli obtisky Spejbla a Hurvínka, ale jejich výtvarná podoba, nebyla nejšťastnější a já se jich bál. Hurvínek na nich například jel se zavřenýma očima na kolečkových bruslích a před ním byl otevřený kanál. Vzpomínám si ještě na jeden černobílý snímek, který v té době dávali a který díky zvláštnímu snímání a zkreslení kamery udělal ze Spejbla dokonalé strašidlo, to na žádnou velkou lásku z počátku nevypadalo. Brzy jsem se však zamiloval do jejich příběhů z televizních Večerníčků a na gramofonových deskách a maminku jsem neustále tahal do prodejny Supraphonu.

2) A tady někde začala ta sběratelská vášeň?
Asi tak, měli tam tenkrát i hurvínkovskou desku v němčině a já mámu moc prosil, aby mi ji koupila, ale nekoupila. Ono už těch desek v češtině bylo i tak dost. Pamatuji si třeba, jak mi babička dala peníze a já jel potají přes celé město koupit další desky s Hurvínkem. Máma byla mezitím u kadeřníka a nic nepoznala. Samotného by mě tam totiž nepustila. Desky sbírám dodnes a moje sbírka čítá tisíce desek.

3) Jaká byla Vaše cesta k divadlu jako takovému?
Dostal jsem se po konkurzu na rok do Chebu, jako elév. Byla tam parta mladých herců, kteří měli takzvanou "VOŠku", o které jsem netušil, že existuje. Narychlo jsem se přihlásil na přijímačky do Zlína. Škola pro mě byla, pod vedením profesora Romana Mecnarowského a dalších herců zlínského divadla, přínosem. Od konce prváku jsem byl obsazován střídavě do malých i velkých rolí v městském divadle Zlín. Po škole jsem ve Zlíně zůstal, nechtělo se mi jinam. A začal jsem rovnou v technice, na což jsem pyšný. Člověk zůstává nohama na zemi. Kolegové byli senzační. No, a než jsem tam stačil nastoupit do angažmá, rozhodl jsem se pro změnu.

4) Takže následovala cesta do D S+H?
Ano. Byl jsem tak smělý a poslal mailem pár řádek panu Kláskovi. Paní Štáchová mi u pohovoru řekla, že ji písemná forma mého dopisu zaujala, a že by to tedy se mnou zkusili. V Divadle Spejbla a Hurvínka jsem od 30. listopadu 2010 a jsem tu šťastný. Začátky byly krušné, protože jsem se musel naučit pracovat s loutkou. Ale díky důvěře a pomoci mých kolegů jsem se postupně naučil. Od té doby jsem na sobě nepřestal pracovat. Je to krásná, těžká práce a mám tu úžasné kolegy.

5) Jaké byly začátky v Divadle Spejbla a Hurvínka?
Nepůsobil jsem jako suverén, měl jsem trému. Byl jsem hozen do vody a musel jsem se naučit plavat. Hned ze začátku jsem se musel zhostit náročného úkolu a pokusit se vodit Máničku v Mikiho hře: „Jak pan Spejbl prášil.“ Tréma byla obrovská, stejně tak můj pocit zodpovědnosti. Pan Klásek mi jednou povídá: „Uvědom si, že držíš v rukou národní umělkyni". Uf. Přežil jsem. Díky podpoře Helenky Štáchové, která mi moc chybí, díky Martinovi Kláskovi a všem mým báječným kolegům..., že, Michálku Bartáku....?

6) Co vše nyní v divadle děláte?
Vodím, mluvím různé postavy, co je potřeba a na co mi síly stačí. Z rodinky vodím v alternaci ve hře: „Hurvínkův popletený víkend“ Máničku. Někdy vodím Žeryka a zkusil jsem si i paní Kateřinu, pro kterou mám slabost. Rád bych zkusil vodit i jiné „členy rodinky“. Loutkoherec by měl umět vodit všechny loutky. Snad nezůstane jen u přání. Užívám si vodění a mluvení ve hře: „Hurvínkova nebesíčka“, kde střídám jednu loutku za druhou. Baví mě to.

7) Jak by jste si ideálně představoval svou další profesní kariéru?
Nic neplánuji, nechávám to na Pánu Bohu. Ambice nemám, spíš touhy. Chci dělat dobře svoji práci. Ale nezavírám si dveře před činohrou. Nějaká pěkná role? Cítím v sobě potenciál. Ale Divadlo S+H nevyměním. Nabídky mám, ale vždy mimo Prahu a to nejde. Ale možná někdy něco v Praze? Mám rodinu v Brně, spoustu přátel a koníčků a víru, která mi pomáhá žít a správně se rozhodovat.
 
Fotogalerie

(kliknutím pravým tlačítkem a vybráním volby "zobrazit obrázek" se fotka ukáže ve větší velikosti)

Činoherní Tomáš Slepánek se svou tehdejší kolegyní Petrou Řeháčkovou v inscenaci Nevinní jsou nevinní! v Divadle Tramtárie Tomáš s kamarádkou v milovaném Zlíně Noční můra malého Tomáše :-) Vlídný, ochotný a přátelský - přesně takového Tomáše všichni znají (foto ze hry Hurvínkovo přání)
Poznámky
Rozhovor byl se svolením převzat z oficiální facebookové stránky Divadla S+H
Datum prvního zveřejněni: 15. 6. 2017
 
Poslední aktualizace: 4.9.2017
[ nahoru ]