*** LIDÉ ZA OPONOU - MICHAELA STEJSKALOVÁ ***
 

Michaela Stejskalová

– loutkoherečka
– vodí Máničku a v alternaci Hurvínka i Spejbla a řadu dalších postav
- v D S+H působí od roku 1989
- absolventka konzervatoře Jaroslava Ježka

Umělecká praxe:
Sezóna 1986-87 – Loutkové divadlo Kladno
Moderování dětského pořadu v Českém rozhlase

Již jsme v rubrice "Lidé za oponou" představili Mániččinu novou interpretku Marii ŠImsovou a nyní představíme toho, kdo ji dává svým loutkohereckým uměním dar pohybu. Ve volném čase jsem nejraději se svoji rodinou, se svými dospělými dětmi, ráda zahradničím, hraju fotbal s naším sedmiletým labradorem Gastonem a šestiletým adoptovaným Blackem, miluji hodiny strávené v tanečních pro dospělé, no a není nadto sedět na zahradě a číst si, to je pro mne největší relax :-).

1) Když tak v rámci této rubriky probíráme životní dráhu vašich kolegů, zdá se, že většina má umělecké průpravy již od dětství. Je to i váš případ?
Když se ohlédnu zpět, mám za sebou všechny stupně vzdělání, až na VŠ. Snad to doženu na Univerzitě 3.věku ;-).
- Kojenecký ústav Liberec
- Jesle Uherské Hradiště
- Mateřská školka a 1., 2. třída ZŠ Brno
- 3.-8. třída ZŠ Praha 6
- Gymnázium Arabská Praha 6
-1993 Absolutorium na Konzervatoři Jaroslava Ježka, obor scénický tanec a pantomima
- Na základní škole jsem se věnovala baletu, od třetí třídy jsem byla sedm let členkou Dismanova rozhlasového dětského souboru, osm let jsem chodila na hodiny klasické kytary.

2) Takže průpravu jste měla řádnou. Lákalo vás už tehdy loutkové divadlo?
Jako dítě jsem chtěla být kdečím, ale loutkoherečkou??? Asi jsem to měla napsané někde ve hvězdách... 
Můj pradědeček byl plukovníkem čs. armády a zároveň byl zarytý loutkář. Měl svůj soubor v Přerově, kde hrál dětské role jeho syn, můj dědeček Vladimír Cmíral. Jako dospělý režíroval a později v letech 1965-1989 vedl Loutkářský odbor Sokola (amatérské loutkové divadlo) v Uherském Brodě, pro které psal i můj tatínek Pavel Cmíral, textař, dramatik, autor rozhlasových her, scenárista a autor her pro loutková divadla, např. Naivní divadlo Liberec, Drak Hradec Králové, Divadlo Rozmanitostí Most, Lampion Kladno a pár her napsal i pro D S+H, kde od r. 1989 hraje i moje maličkost.
Když jsem se v maturitním ročníku rozhodovala kam dál, můj tatínek právě jezdil do Draku do Hradce, kde zkoušeli jeho hru Neuvěřitelná dobrodružství. A pro mě to bylo opravdu neuvěřitelné dobrodružství. Byla jsem ohromena, fascinována a okouzlena světem plným fantazie, loutek.... Představení mě tak neskutečně zasáhlo, že jsem si tehdy řekla: ,, To bych jednou ráda dělala“. Milovala jsem kouzelné filmy Karla Zemana, Hermíny Týrlové. Jako dítě jsem chodila do loutkového divadla Radost v Brně a Spejbla s Hurvínkem jsem znala jen z gramofonových desek. Moje nejoblíbenější deska byla Hurvínkova strašidýlka, to mně bylo asi devět let, kdy jsem ji slyšela poprvé a to jsem netušila, že poslouchám své budoucí úžasné kolegy a kamarády jako Květinku Plachetkovou, Martina Kláska, Rendu Hájka a samozřejmě pana ředitele Miloše Kirschnera.
Po maturitě na gymnáziu v roce 1986 jsem neuspěla při přijímacích zkouškách na KLD na DAMU a tak jsem nastoupila do Loutkového divadla v Kladně jako elévka, poté jsem jezdila dva roky po mateřských školkách pod Pražským kulturním střediskem.
V roce 1988 jsem byla přijata na Konzervatoř Jaroslava Ježka (tehdy ještě Lidovou konzervatoř, od r. 1991 státní) obor pantomima a scénický tanec, ale tu už jsem studovala od r. 1989 při divadle.

3) A jak to bylo s nástupem do divadla Spejbla a Hurvínka?
Helenka Štáchová hledala vodičku pro Máničku. Viděla mě na přijímačkách na DAMU i na konkursu v D S+H a zkusila to se mnou. Díky ní jsem tady už 28.sezónu a mám zaměstnání ( Michálek Barták by řekl " To je spíš poslání " ;-) ) SNŮ. Hned od začátku jsem vodila Máničku a po mateřské jsem dostala příležitost vodit v několika představeních v alternaci i Spejbla a Hurvínka. Vlastně jsem ráda, že jsem se nakonec na školu nedostala. V divadle byli a jsou ti nejlepší učitelé, Miloš Kirschner, Bója Šulc, Helenka Štáchová, Martin Klásek, Michal Barták... Když se člověk pozorně dívá, poslouchá a naslouchá a hlavně moc chce se něco naučit, tak toto divadlo je tou nejlepší loutkovou - marionetovou školou světa.

4) Prý máte zkušenosti i s moderováním v rozhlase?
Na mateřské dovolené (1995- 2000) jsem si zkusila (i když první seznámení s rozhlasovým mikrofonem jsem už měla za sebou díky Dismanovu rozhlasovému dětskému souboru) moderování v Čs. rozhlase v dětském vysílání, ale nakonec jsem tuto práci přenechala větším profíkům. Myslím si, že každý má dělat, to co umí!!! Ale byla to skvělá zkušenost.

5) Již jste se zmínila o vašem slavném otci - Pavlu Cmíralovi. Pro D S+H napsal mimo jiné i hru Jak si Hurvínek Máničku našel a s Helenou Štáchovou osmidílný audio cyklus Hurvínkových dobrodružných výletů do minulosti, jehož první díl byl kromě audio podoby i úspěšně hrán na scéně D S+H. Byl pocit z hraní hry vašeho otce něčím jiným, než u ostatních her?
Jestli si to dobře pamatuji, hru Jak si Hurvínek Máničku našel napsal táta k šedesátinám Máničky. V tu dobu jsem Máničku vodila přibližně rok. Přiznám se vám, že tenkrát jsem při představení neměla čas myslet na nějaké pocity. Měla jsem co dělat, aby se mi těch čtrnáct nití, které jsou navázány na vahadle a které dávají Máničce život, nezamotalo a aby mě Mánička aspoň trošku poslouchala. Ve hře Jak si Hurvínek s Máničkou hráli na doktora, do které napsal táta jen texty k písničkám, jsem si i jednu písničku Myšky zazpívala. Tak to mě samozřejmě těšilo. A co se týče historické hry Hurvínkova kouzelná flétna, tak tu jsem bohužel nehrála. Měla jsem tenkrát důležitější a krásnější povinnosti. Mateřské :-).

6) Máte nejlepší možnost porovnat vedení Máničky s vedením Hurvínka. Je rozdíl jen v charakteristikách pohybů, nebo jsou tyto loutky i technologicky odlišné?
Když přišel Martin Klásek poprvé s tím, abych vodila v alternaci s Michalem Bartákem v představení Hurvínkova cesta do Tramtárie Hurvínka, potěšilo mě to, ale zároveň jsem dostala strach. Hurvínek je sice technologicky naprosto dokonalý, ale máte pravdu, každá z hlavních figur má charakteristické pohyby, které jsem se musela naučit. Ale úplně nejhorší byly pro mne Hurvínkovy koulící oči. Ovládají se totiž malou dřevěnou destičkou, která je připevněna na vahadle a protože Michálek má dlouhé prsty, dokáže držet vahadlo pravou rukou a koulet (pohybovat destičkou nahoru a dolů) pravým malíčkem. Pro mne NAPROSTO NEMOŽNÉ! Já na to potřebuji kromě pravé ruky ještě palec a ukazováček levé ruky. Zkrátka a dobře Hurvínkovy oči byly pro mne největším oříškem, občas se mi stalo, že se mi i zasekly, takže měl například oči v sloup, no, hlavně ze začátku jsem zažívala horké chvilky, zvláště když jsem věděla, že se Michálek dívá! Ale pak se přidala ještě další představení, kde jsem Hurvínka vodila, a myslím, že už jsme docela kamarádi. A chtěla bych ještě něco dodat: Bylo a je mi ctí!

7) Co vás na vaší práci těší nejvíce?
Myslím si, že jsem si nemohla vybrat lépe. Někdy má člověk špatný den, není mu dobře, špatně se vyspí, je nevesel a truchliv. A myslím si, že málokterá práce vám dá aspoň na chvíli zapomenout na všechny vaše trable jako ta naše. A když se vyškrábete nahoru na lávku (přiznám se, že to jde čím dál tím hůř) a začnete hrát a slyšíte, jak se děti v hledišti začnou smát, řehtat, chichotat se, hihňat... Na to se vždy těším. A to mě na mé práci těší nejvíc.
 
Fotogalerie

(kliknutím pravým tlačítkem a vybráním volby "zobrazit obrázek" se fotka ukáže ve větší velikosti)

I v loutkovém divadle občas uplatníte činoherní nadání Michal Barták, Michaela Stejskalová a Richard Maška se svými dřevěnými svěřenci Při natáčení cyklu Hurvínkovy cesty do přírody Práce loutkoherečky občas nabere nečekaných výšin. Na snímku s Miki Kirschnerem a Rendou Hájkem
Poznámky
Rozhovor byl se svolením převzat z oficiální facebookové stránky Divadla S+H
Datum prvního zveřejněni: 11. 5. 2017
 
Poslední aktualizace: 4.9.2017
[ nahoru ]