Štáchová bojuje o Hurvínka

Divadlo Spejbla a Hurvínka patří k Praze téměř šedesát let. Jeho dřevěné protagonisty si zamilovalo několik generací. Po smrti Skupova následovníka Miloše Kirschnera se stala duší divadla jeho životní partnerka Helena Štáchová. Ta teď o známé postavičky vede soudní při.

Jak jste si zvykli na své nové působiště v Dejvicích?

Velmi dobře, protože na lepší podmínky se zvyká rychle. Je pravda, že divadlo v Římské jsme milovali pro jeho "genius loci". Tam začala pražská kariéra Spejbla a Hurvínka a 50 let jsme tam hráli. Nyní si novou tradici zakládáme zde a doufáme, že tu vydržíme stejně dlouho jako v Římské.

Vím, že hodně času strávíte na zájezdech. Nejste Praze tak trochu nevěrní?

Já se to snažím rozdělovat a spoustu zájezdů do zahraničí odmítám. Jsme pražské divadlo, děti tu stojí fronty a odcházejí s pláčem od pokladny, když se na ně nedostane. Ovšem pro popularitu nejen divadla, ale i země a Prahy je důležité, když existuje soubor, který je může reprezentovat. Navíc tak vyděláváme i peníze. Divadlo pro děti není muzikálové představení - každou korunku musím velmi obracet. Teď jsme byli tři neděle v Hamburku a bylo to velmi povzbudivé, protože nás za tu dobu navštívilo 4250 diváků. Měli jsme pořád plno a nadšený ohlas u kritiky i u diváků. Do Německa jezdíme rádi, diváci nás vítají s nadšením, je to blízko a německá strana má více finančních prostředků, než máme u nás.

Berou české loutky za své?

Naše loutky se za léta, co v Německu hostují, staly podobně jako u nás, součástí jejich kulturní historie. Hurvínka se Spejblem zná několik generací. Miloš Kirschner, jakmile začal interpretovat oba hlavní hrdiny, učinil loutky známé takřka po celém světě. Od padesátých let hrával vždy v jazyce té země, v níž divadélko hostovalo. V Německu byl stálým hostem, takže ho tam zná skoro každý. Když přijde na jeviště Spejbl nebo Hurvínek, vítají ho bouřlivými ovacemi jako nějakou hvězdu.

A jak to vypadá v zemích exotických?

V exotických zemích jsme zase pro změnu exoty my. Pro tamní lidi je setkání s takovým druhem divadla překvapivé. Představení je hráno marionetami na nevídané herecké i technické úrovni, a navíc i obsah her a dialogů je překvapuje nejen humorem, ale i svébytnou filozofií. Loutky nastavují lidem humorné a někdy velmi nekompromisní zrcadlo.

V kolika zemích jste zatím byli?

Navštívili jsme 33 zemí čtyř kontinentů a hráli v devatenácti jazycích.

Vy teď ovšem vedete spor o loutky. Proč si Úřad sociální péče v Plzni dělá nárok na Spejbla a Hurvínka?

Miloši Kirschnerovi Skupa předal oficiální listinou jak divadlo, tak i Spejbla s Hurvínkem. Skupa byl šťastný, že loutky a divadlo budou žít dál. Nechtěl za to ani korunu, protože věděl, že dokud bude žít Spejbl s Hurvínkem, zůstane v paměti lidí i on. Kdyby věděl, co si dovolí jeho samozvaní dědicové, asi by byl nešťastný. Za života Kirschnera si nikdo netroufl dědictví zpochybňovat. Když zemřel, začali mnozí hledat způsob, jak se obohatit, a řekli si proč to nezkusit. Peněz na soudy mají dost a ztráty je nebolí.

Kdybyste spor prohrála - divadlo by se přestěhovalo do Plzně?

Nesmysl. Z Plzně odešel do Prahy už sám profesor Skupa. Jsme pražské divadlo, dotované Prahou. Jestliže bychom se měli stát jako příspěvková organizace sponzory jiné příspěvkové organizace, navíc v Plzni a za tak nehorázných finančních podmínek, které Plzeň v Licenční listině navrhla, museli bychom divadlo zavřít. Dalším nesmyslem je požadavek, aby se mým uměleckým šéfem stal úředník Úřadu sociální péče. Ten by diktoval aktivity a umělecký profil divadla. A za bonbónek považuji preambuli, dle které mám zaručit, že budeme hrát "hlasem Skupy"! To už snad ani nestojí za komentář. Tím, že by divadlo vzali pod svá křídla, tak by ho zničili. Divadlo by se zrušilo a prebendy, které chtějí, by tím pádem stejně neměli.

Myslíte si, že by noví vlastníci hodlali divadlo prodat?

To je spekulace, kterou nelze vyloučit. Mluvili jsme o Německu a oblibě těchto postav. Existuje licenční smlouva, ale ve chvíli, kdy prodáme licenci na Spejbla a Hurvínka do jiné země, může si nějaký Hans či Wilhelm založit loutkové divadlo Spejbla a Hurvínka. Těm, co by tuto licenci prodali, už může být jedno, že bychom jednou provždy ztratili rodinné stříbro, součást naší kulturní tradice.

Jak to cítíte vy?

Před panem Skupou se skláním, protože jeho podíl na divadle je nesporný, ale faktem je, že není autorem S+H, ani jejich jmen. Loutky nevymyslel, ani jim nedal jména. On dal loutkám hlas a svého ducha. Po něm vdechl loutkám život Miloš Kirschner, který s nimi hrál 40 let, tedy o 14 let déle než sám Skupa. Teď se o další život loutek stará Martin Klásek, který jim vdechuje duši. Nikdo z nich však není autorem. Zástupným sporem je žaloba na Ochrannou známku, kterou si zřídil Miloš Kirschner a kterou jsem po jeho smrti zdědila. Dala jsme ji za symbolickou korunu k užití divadlu. Známka má chránit divadlo a jeho postavy před zneužitím. Právě to si uvědomili v Plzni. Nejde jim o divadlo, ale o prospěch, který by jim mohl z loutek plynout. Proto mě žalují.

Městský soud v Praze rozhodl ve váš prospěch...

První instance rozhodla v náš prospěch. Druhá strana neunesla důkazní břemeno. Neměla pro doložení jejich majetkových práv v ruce nic. My jsme předložili svědectví o autorství loutek i jmen, podepsaná Skupou. Plzeň se odvolala a případ byl vrácen zpět k Městskému soudu. Nebyli prý vyslechnuti tři svědci, kteří chtěli vypovídat, jak to vlastně bylo. Je to celé nesmyslné, protože se jedná o nepřímé svědectví, které nemá právní právní platnost. Nikdo z nich u zrodu postav a jmen nebyl. Proto také nebyli v první instanci předvoláni. Nechápu, proč kvůli tomu se vše vrací na začátek. Zřejmě mají soudy a soudci málo práce. Je to už sedmý rok, který mi ničí práci, bere energii a zdržuje od uměleckých aktivit. Nechci myslet na to, kolik let tato tahanice může ještě trvat.

Co by na tuto situaci podle vás řekl Spejbl nebo Hurvínek?

Umím si představit, co by na to řekl Skupa: Byl by zděšen, Kirschner nemén. Zatímco jsme Skupovi stavěli pomník, jeho "dědicové", o kterých neměl ani ponětí, dělají vše pro to, abychom museli Skupovu památku poškozovat tím, že předkládáme dokumenty, které Skupův podíl dle práva umenšují. Dovedete si představit dědice, kteří dělají svému dárci takovou ostudu? Spejbl s Hurvínkem si na rozdíl od nás, kteří nejsme ze dřeva a tudiž odcházíme, žijí vlastní život. My je smíme pouze na kousku jejich pouti doprovodit. Chci věřit, že dokud se najdou lidé, kteří je budou mít ze srdce rádi, přes překážky budou žít dál. Naštěstí o našich starostech nevědí. Před nimi o nich nemluvíme - chceme jim ponechat iluzi o lidech a Hurvínkovi uchovat jeho skoro osmdesátileté dětství.

zdroj: Nymbursko 28. května 2004 - autor: Vladimír Rogl

na internetu: http://www.mojenoviny.cz/kultura/divadlo/stachova040529.html

Suníčko

[ nahoru ]