Audio
434
desek, kazet i CDček
Video
524
TV pořadů, DVD a dalších
Divadelní hry
303
zdokumentovaných divadelních představení
Tisk
179
časopisů, knížek, letáků, aj.
Foto
3929
fotek v našich fotogaleriích
Aktuality
682
zpráviček z každodenního žití
nejstarší z 1.5.2004
Plakáty
129
divadelních, propagačních a filmových plakátů
Divadelní programy
136
náhledů divadelních programů
Pohlednice
187
pohlednic a kartiček
Nejnověji přidáno:
Premiéra: EXPO 2005

Aktuality

15.03.2024, Kamil M., sekce OST/Err
Nová turistická známka s S+H
Turistické známky - kulaté, dřevěné, vypalované plakety o průměru 6 cm a tloušťce 1 cm sloužící jako suvenýr z návštěvy zajímavých míst - zná ze svých výletů po naší vlasti každý cestovatel. První známka zobrazující vysílač na hoře Praděd vznikla už v roce 1998. Tento týden byla vydána zcela nová známka s pořadovým číslem 2888 s motivem Divadla Spejbla a Hurvínka, která doplnila výroční známku vydanou v roce 2006 při příležitosti 80. narozenin této populární loutky. Zakoupit si jí můžete na pokladně divadla.
Číslovaná řada známek sleduje hřebeny hor, toky splavných řek, mapuje hrady, zámky, přírodní i technické památky, historická města, zpřístupněné jeskyně, zoologické zahrady a mnoho dalších zajímavých míst. Nově právě i Divadlo Spejbla a Hurvínka. Každá Turistická známka je doplněna barevným samolepícím štítkem zobrazujícím fotografii daného místa a dále pak číslovaným herním kuponem sběratelské hry.
15.03.2024, Kamil M., sekce fan web
Hra Spejbl versus Dracula slaví 50 let od premiéry
Spejbl se ze zištných důvodů pouští do psaní muzikálu. Tušíte, k jaké divadelní hře se váže tato úvodní anotace? Kdo tipoval slavný a dodnes uváděný hororovo-swingový muzikál Spejbl versus Dracula, tak měl pravdu. Je to až neuvěřitelné, ale od jeho premiérového uvedení dnes uběhlo rovných 50 let! Přesně 15. března 1974 na tuto inscenaci mohli poprvé diváci zajít do tehdejší domovské scény D S+H v pražských Vinohradech. Za fenomenálním úspěchem muzikálu stojí celý tým lidí. Lví podíl na tom mají v první řadě autoři – text napsala známá divadelní a rozhlasová režisérka Helena Phillipová, skvělou hudbou ho opatřiI Ivan Štědrý a k dokonalosti dovedl orchestr Václava Zahradníka. Neméně významný vliv na úspěch měla samozřejmě rovněž vynikající interpretace obou hlavních protagonistů – Heleny Štáchové a Miloše Kirschnera, kteří se bravurně zhostili všech mluvičských i pěveckých partů (s výjimkou psa Žeryka). Není proto divu, že pod počeštěným názvem Spejbl versus Drákula a v novém nastudování, avšak s původní hudbou a originálním orchestrovým doprovodem, se tento kousek dostal na divadelní prkna o čtyřicet let později znovu. Hudební složka tvoří páteř představení, a tak si premiéru nového nastudování v roce 2014 nenechal ujít ani autor hudby Ivan Štědrý (†82). Jelikož jsme se této inscenaci velmi obsáhle věnovali v loňském roce, pojďme ke kompletnímu ohlédnutí využít již zpracovaný text. Hra si to zcela jistě zaslouží, neboť se jedná o jeden z vrcholů tvorby Divadla Spejbla a Hurvínka.
Noc divadel 2024
14.03.2024, Kamil M., sekce divadlo S+H
V sobotu 23. března 2024 se Divadlo Spejbla a Hurvínka od 16:30 hodin připojí s oblíbenou dětskou inscenací Hurvínkova Nebesíčka k Noci divadel. Počínaje letošním ročníkem se tato akce přesouvá na nový jarní termín, tedy na nejbližší sobotu v týdnu, v němž celosvětově slavíme Světový den divadla, který připadá na 27. března. Ten se v jednom týdnu propojuje společně se Světovým dnem divadla pro děti a mládež (20. března) a se Světovým dnem loutkářství (21. března). Divadlo S+H pro tento rok připravilo pro diváky opět možnost prohlédnout si divadelní zákulisí. Tuto nevšední příležitost budou mít diváci buď před představením, o přestávce a nebo po skončení představení. Vzhledem k omezené kapacitě je ale třeba se k prohlídce předem rezervovat. Učinit tak můžete v divadelní pokladně nebo na telefonu 224 316 784 nebo 607 911 458.
13.03.2024, Kamil M., sekce OST/Err
Spejbl a Hurvínek na výstavě v Severočeském muzeu
Spejbl a Hurvínek, Jů a Hele nebo Ferda Mravenec. V libereckém Severočeském muzeu jsou na výstavě nazvané Za hranice animace / Voděná loutka v českém filmu k vidění loutky a scény z animovaných filmů. Výstava, která potrvá až do 2. června, vznikla jako součást doprovodného programu k festivalu animovaného filmu Anifilm, který se bude v Liberci konat ve dnech 7. – 12. května 2024. Voděná loutka bude jedním z témat nesoutěžního filmového programu. Vernisáž výstavy se uskuteční ve středu 13. března 2024 v 18 hodin.
Filmy, v nichž klíčovou roli hrají voděné loutky, se u nás objevují od prvních snímků se Spejblem a Hurvínkem přes stěžejní díla Jana Švankmajera až do současnosti. Právě úspěchy filmů jako Kuky se vrací či Malý pán v posledních dekádách ukazují, že jde o stále živý fenomén. Výstava voděné loutky v českém filmu mapuje toto téma vůbec poprvé. K vidění budou nejrůznější postavy z celovečerních i krátkometrážních filmů, ale také dekorace, prostředí, ilustrace, skici a další umělecké předměty.
Na výstavě jsou nejen samotné loutky, ale také dekorace, celé scény, výtvarné návrhy, skici či filmové plakáty. "Snažili jsme se loutky postavit do scén tak, aby mezi sebou tvořily nějaký příběh, ne nutně vycházející z toho filmu, ale inspirovaný vždycky tím filmem, ze kterého loutky jsou," řekla jedna z architektek výstavy Rozárka Jiráková.
V hlavním sále muzea jsou vzácné loutky Spejbla a Hurvínka, Mefista, Kašpárka, scéna z filmu Rakvičkárna od Jana Švankmajera, nechybí ani Jů a Hele, postavy z Ferdy Mravence či loutky z filmu Kuky se vrací. Největší prostor na výstavě mají filmy Malý pán a letošní novinka Velký pán. Z nich tam je například laboratoř pana Drobného, Majolenčin lesní kiosek, Stodolodílna či interiér knihovny.
Výstava ukazuje i to, jak technologicky rozmanité jsou filmové loutky. Jsou tam klasické marionety voděné shora, spodové loutky jako maňásci či javajky, neiluzivní loutky i loutky větších rozměrů, které herci ovládají zezadu či jsou do nich oblečení. Řada loutek je vystavená poprvé, do Liberce jsou zapůjčené z Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, chebského muzea, od České televize a ze soukromých sbírek.
Jak to bylo se dvěma Skupovými scénkami poprvé vydanými Supraphonem v roce 2007?
11.03.2024, Kamil M., Kamil F., sekce nahrávky
Jak to bylo se dvěma Skupovými scénkami poprvé vydanými Supraphonem v roce 2007?
V roce 2007 vydal Supraphon obsáhlý komplet se scénkami Spejbla a Hurvínka z éry Josefa Skupy nazvaný Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy. Na tomto vzpomínkovém výběru vydaném na pěti CD se objevilo prakticky vše, co Josef Skupa na gramofonové desky kdy natočil, plus něco navíc. Mezi tyto "bonusové" scénky můžeme zařadit i dvě propagační nahrávky nazvané Jak Hurvínek zachránil rodinnou dovolenou a Co měl Hurvínek za lubem. Ty, ač je Skupa natočil už v roce 1953, byly poprvé vydány právě až na posledním z pětice CD v roce 2007. Z bookletu k uvedenému kompletu můžeme vyčíst, že tyto scénky pocházejí z pozůstalosti Josefa Skupy a jsou uložené v archivu města Plzně, který odkaz slavného loutkáře spravuje. Kromě toho, že je zde uveden rok a místo natočení (AR studio, 1953) a autor (Josef Husník) je v soupisu připojena ještě jedna důležitá poznámka, a to, že jde o zvukovou folii. To znamená, že tyto scénky nikdy nebyly vydány na gramofonové desce, jakkoliv se o tom někdy spekuluje.
Pro neznalé uveďme, že zvuková fólie byla vyrobena z hmoty svými vlastnostmi podobné želatině jakou dnes cukráři používají třeba na dorty, což z ní činilo ne příliš odolný záznamový prostředek. Fólie vydržela jen pár přehrání a občas se stávalo, že se drážky z fólií dokonce odtrhávaly a médium se tím ničilo. Fólie se hojně využívaly především v rozhlase ve 30. letech v době, kdy ještě nebyla známá technologie záznamu na rozhlasový pás. Pro fajnšmekry dodejme, že folie se přehrávaly podobně jako gramofonové desky s tím rozdílem, že gramofon se spustil na zpětný chod a přenoska oproti deskám začínala ve středu a postupně dojela na okraj folie.
Jako jedna z možných variant, proč se po těchto propagačních a částečně propagandisticky laděných nahrávkách na více než padesát let slehla zem, se nabízí myšlenka, že o ně nebyl zájem a ty tak zůstaly uložené ve Skupově osobním archivu, kde čekaly na využití až do vydání Supraphonem. Jinou možností může být to, že scénky byly někde odvysílány a pak byly Skupovi vráceny a ten si je založil a nikdo s nimi už dál nepracoval. Ať už byl jejich osud jakýkoliv, úplnou pravdu se patrně už nikdy nedozvíme.